Winnifred Goulding Brooksová by na něj mohla být hrdá, pomyslel si hořce.
* Poblíž Stony Brooks, tedy v oblasti vzdálené zhruba čtrnáct mil východně od Huntingtonu a stejně tak daleko západně od Wardenclyffu, zastavili okolo půl desáté. Zde se uprostřed neobydlené a ve své podstatě nekultivované krajiny, jaká dosud pokrývala většinu západní části Long Islandu, nacházel oplocený areál výzkumného komplexu. Nic jiného to, alespoň dle Jamieho mínění, být nemohlo. Ostnatým drátem obehnaná industriální zóna, nějaké haly, patrové budovy, nejspíš laboratoře… Nad tím vším věže s mohutnými reflektory, ty byly ovšem zhasnuté. Nechyběla ani věž energetického transmitteru — ne menší než ty, které minuli cestou — a patřičně se činila. Stovky yardů dlouhý elektrický výboj zářil dost na to, aby si u krajnice mohli listovat průvodcem po Long Islandu. Nikola Tesla rádiovým spínačem na dálku odemkl bránu. Signální světla po obou stranách zablikala a devět stop vysoká vrata se začala samočinně otevírat. Rolls-Royce Phantom zamířil dovnitř a pak po blátivé cestě přímo k patě věže. Tam doktor zastavil a vypnul motor i světlomety. „Neměli bychom zaparkovat na nabíjecí plošině?“ zeptala se opatrně Lilly. „Není třeba,“ odvětil Tesla a chtěl vystoupit. Pak se ale zarazil a naklonil se zpět, aby nechápavě hledící dívce podal vysvětlení. „Tenhle vůz ještě něco snese,“ pousmál se. „Nechal jsem do něj vestavět prototyp nového akumulátoru. Není ještě ideální, ale už teď má třikrát větší dojezd než vozy na klasické Edisonovy baterie.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279748
Jamie vystoupil a dívce sedící na zadním sedadle nabídl pomocnou ruku. Ta ji mávnutím odmítla, jakoby dotčená jeho dojemnou snahou, a ven se vysoukala sama. Bylo po dešti. Jen obloha zůstala zatažená. Žádné hvězdy, pouze mračna. Na východě drobnými trhlinami prosvítala sytá zelenomodrá aurora. Slunce, to vězelo kdesi hluboko pod temným obzorem. „Proč jste nás sem vzal?“ tázala se Lilly a vydala se v Teslových stopách. Ten rozvážně obcházel patu věže a se zdviženou hlavou soustředěně pohlížel k jejímu vrcholu, aniž se nechal slovy Kolbenovy dcery vyrušit. Lilly a Jamie si vyměnili pohledy. Mohli jen stěží uvěřit, že by doktora energetický transmitter uchvacoval stejnou měrou jako je samé. Pro něj v té konstrukci nemohlo být víc než donekonečna opakovaný výsledek dřívější práce. Rutinní a únavný. A přesto… v Teslově tváři se zračilo cosi jako posvátná úcta. Lilly obrátila zrak k pulzující kupoli. „Proč jste nás odvezl právě sem?“ opakovala otázku. Tesla se na ni neotočil. Nakonec však řekl: „Představte si svět, jako je ten náš… Svět, který se skládá téměř výhradně z vln, které běží prostorem a rozechvívají hmotu kolem sebe. Jsem stále více přesvědčen, že právě takový náš svět skutečně je.“ „Dobrá, ale…“ nechápal Jamie. „Co to znamená?“ vzal mu Tesla slova z úst. „To znamená, že využívat k získávání energie pohonné hmoty je čiré barbarství. Volná energie, přátelé,“ oslovil reportéra a Kolbenovu dceru, „na rozdíl od energie získané spotřebou paliv nedožene tuhle planetu k záhubě. Přitom George Westinghouse a jemu podobní staví stále další a další tepelné elektrárny, aby napájely něco, co jsem stvořil proto, aby to fungovalo samo.“ 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279748
A je to tady, pomyslel si Jamie. Vibrace a volná energie. Energie z ničeho! Myšlenka, kvůli které byl Tesla nejen vědeckou společností zařazen mezi šarlatány a vysloužil si leda posměch. Jamie se bál, že se Teslova mysl, jakkoli byl poslední dvě hodiny ochotný věřit v její plné zdraví, nevyjasnila ani v nejmenším. Plíživě se vracel pocit dávné… ostudy. Přesně pro tuhle dětskou naivitu, s jakou doktor uvažoval o světě, jej Jamie opustil. Protože věděl, že jestli v Teslu nepřestane věřit, zničí je ta naivita oba. „Energie, to je vibrace. Vibrace je energie,“ převracel Nikola Tesla slova v ústech, aniž si všiml opovržení ve tváři svého někdejšího svěřence. Dokonce i zrak Lilly Kolbenové nyní sklouzl z výše kamsi k doktorovým podrážkám. „Přestavte si zařízení, které se dokáže naladit na frekvenci okolní energie. Jakékoli energie. Aby to dokázalo, musí fungovat na základě univerzální matrice.“ Lilly přistoupila k mladíkovi a v jejím pohledu bylo všechno. Pochopení. Soustrast. Konečně dohlédla k důvodům Jamieho zdrženlivosti a neochoty angažovat se v Teslově případu. Pochopila onu nedostatečnou víru v jeho génia. „Univerzální matrice?“ pronesl náhle Jamie a v jeho hlase zaznělo tolik, tolik hořkosti. Zcela tak přerušil plynulost doktorovy řeči. „Dejte s tím už pokoj! Jednou provždy! Copak vám to nestačilo?!“ Tesla se k němu pomalu obrátil a v jeho očích se zalesklo cosi jako smutek. Mlčel a střídavě si mnul ruce v rukavicích. Kůže na kloubech a mezi prsty vystavovaná ustavičnému mytí ho nejspíš nepřestávala pálit. „Energie se nebere z ničeho! Takhle to prostě nefunguje, smiřte se s tím!“ obořil se na Teslu reportér a uvědomil si: je 102
Ukázka elektronické knihy