V roce 1971 měl polovodičový prvek, nejmenší samostatná výrobní jednotka, velikost deset mikrometrů, tedy jednu pětinu průměru lidského vlasu. V roce 1985 to byl jeden mikrometr a pak, počátkem nultých let jedenadvacátého století, klesla jeho velikost pod sto nanometrů, průměr virové buňky (jestli vám takový údaj něco řekne). Počátkem roku 2017 se už v chytrých telefonech nacházely polovodiče s prvky o deseti nanometrech. Dříve panoval názor, že pod hranicí sedmi nanometrů již nebude další miniaturizace možná, protože v ten moment by mohly elektrony kvůli kvantovému tunelování volně procházet jakýmkoli povrchem. Výrobci budoucích generací tranzistorů však tento efekt využijí pro tvorbu čipů, které budou mít velikost pouhých atomů, přičemž jiní vidí budoucnost v biologických strojích tvořených DNA a proteiny zhotovenými na míru v nanoinženýrských laboratořích. Prozatím se tedy pokrok ubírá vzhůru a vpravo. Princip miniaturizace ruku v ruce se strmým nárůstem výpočetního výkonu představuje onu vzdutou vlnu, na níž se Berners-Lee svezl šedesátými, sedmdesátými a osmdesátými lety, aby nás hladce a neodvratně přivedl k World Wide Webu a propojenému světu dneška. Moorův zákon ale není žádným zákonem, navzdory pojmenování, jež se pro něj vžilo (a které Moore sám dvacet let neužíval). Je spíše projekcí, a to v obou smyslech slova, tedy extrapolací dat, ale také přeludem stvořeným omezeným obzorem naší fantazie. Představuje omyl stejného rázu jako kognitivní zkreslení, z něhož pramení naše upřednostňování hrdin ských příběhů, avšak v opačném směru. Tam, kde nás jedno zkreslení vede k nahlížení nezadržitelného pokroku dějinnými událostmi až k přítomnému okamžiku, vidí to druhé, jak pokrok nezadržitelně směřuje dál do budoucnosti. A jak to u podobných projekcí chodí, má schopnost KALKULACE
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279604