98
Jenže po několika měsících obchodní partneři neprodané zboží vrátili. Ukázalo se, že české hospodyňky jsou příliš spjaté s tradičními metodami hubení much. Chtějí vidět, jak umírají, jak třepou nožičkama v předsmrtných křečích, když se nemůžou odlepit od mucholapky. Firma Dersol — místo aby Leovi vynesla vytoužený milion — nakonec zkrachovala. Od té doby se jim „vedlo pořád hůř,“ vzpomínal Ota. Firma se ve skutečnosti jmenovala Desinfa. Leo v ní působil jako ředitel až do října 1948, kdy komunisté všechny soukromé podniky zlikvidovali nebo znárodnili. Ota tvrdil, že otcovy poválečné neúspěchy plynuly z nedostatku atraktivního zboží, se kterým by mohl obchodovat; neudělal ani politickou kariéru, protože mu ve straně „nesvěřili nikdy žádnou důležitou funkci“. Nelze však vyloučit, že o řadě otcových aktivit zkrátka nevěděl. A i kdyby věděl, nemohl by o tom psát. A i kdyby o tom psát mohl, tak by mu to nikdo neuvěřil. Ve fiktivním životopise Lea Poppera krach podniku s mucholapkami přerostl do podoby životní porážky, po níž se tento navzdory všemu obratný člověk a mazaný lišák údajně už jen „živil, jak mohl“. Jeho skutečné osudy však byly mnohem zajímavější.
2 Poválečné Československo bylo jedním z největších spojenců Izraele. Pomoc, jakou Češi poskytovali židovským osadníkům v Palestině a potom od 14. května 1948 státu Izrael, byla jednou z mála věcí, které měly demokratické a komunistické Československo společné. Spolupráce spočívala především v dodávkách zbraní pro Haganu, židovskou domobranu, a posléze pro Cahal — izrael skou armádu. Češi dodali Izraelcům obrovské množství zbraní a munice, zprvu za peníze, později — po převzetí moci komunisty — v rámci mezinárodní pomoci financované Sovětským ODVÁŽNÝ MLADÝ ČLOVĚK
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279583