„Které si mimochodem nikdy nedávám. Mám radši broskvovou, mangovou a kokosovou.“ „Kokos není ovoce.“ „Jasně že je ovoce! Roste přece na stromě! Takže je to ovoce z kokosové palmy.“ „Jestli je pravda, co říkáš, tak i kakao a oříšky rostou na stromě, ipso facto jsou ovoce… takže co je Nutella? Ovocné pyré? Doporučeno při dietách. Slečno, jezte denně pět porcí Nutelly.“ Touché. „Právě jsi zničil mou pádnou výmluvu, proč můžu jíst kokos bez výčitek svědomí.“ „Není zač,“ zasměje se. „Kdybys vynechala ovocné příchutě, do čeho bys šla? Do klasiky jako stracciatella a čokoláda, nebo bys byla odvážnější?“ „Pověz mi to ty, když všechno víš.“ „Tak schválně. Zaměřila by ses na příchutě méně časté u ostatních zákazníků, ale vyhnula by ses těm, které napodobují různé jiné dobroty a čokolády. Řekni mi, jestli se mýlím.“ „Nemýlíš se,“ řeknu lehce otráveně. Trefil všechno. „Proto nic typu sacher, profiteroles nebo zuppa inglese. Když chceš dort, dáš si dort, ne zmrzlinu.“ „Pokračuj.“ „Ale máš ráda kontrasty. Chceš příchuť, kterou ucítíš a budeš si ji pamatovat ještě i potom, co ji sníš.“ „Takže? Jaké příchutě bych si vybrala?“ „Slaný karamel,“ zacílí jako ostřelovač, až si připadám 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279564
opravdu zasažená doprostřed hrudi. „A malagu, tu s rozinkami a marsalou. I když, ne,“ opraví se. „Ty čokoládovou chceš, ale ne stejnou jako ostatní. Takže Kuba: nugátová s rumem. A žádná šlehačka.“ Upřeně se na něj zadívám, zatímco se mu po tváři rozprostírá spokojený úsměv. „Asi tě nenávidím,“ řeknu. „Ale v jednom jsi se spletl.“ „To není možné! V čem?“ „Šlehačka. Tu si dám.“ „Ale šlehačku si teď dávají všichni! To je tak obyčejné!“ „Já vím, ale nemůžu být přece dokonalá.“ Opřu se vedle něj, jako bychom seděli v baru u stolku. „Jaké příchutě by sis dal ty?“ „Ty, které by sis nedala ty, ale chtěla bys je ochutnat, takže bys mě požádala o lžičku. A já bych ochutnal od tebe.“ Jeho věta popisuje tak intimní scénu, až polknu naprázdno a sevře se mi hrdlo. „A v tomhle se pleteš,“ řeknu, abych odvedla řeč. „Já nejsem na pohárky se lžičkou, dávám si zmrzlinu do kornoutu.“ „Ještě lepší,“ odpoví drzým mrknutím. To jsem si naběhla. Zmrzlina v kornoutu se olizuje, Daiano, jak jsi mohla být tak hloupá a nechat se nachytat?! „Ah… ehm… O čem jsme to… Co budeš dělat, až skončí karanténa? Tedy kromě stěhování, samozřejmě.“ „Pojedu k moři. Vezmu auto a vypadnu do Rimini.“ „Jsou lepší místa,“ upozorním. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279564
„Já vím, že jsou i hezčí moře a díky práci jsem je viděl skoro všechna, ale jaderské pobřeží pro mě bude vždycky první a největší láska.“ „Vážně?“ „Jelikož jsem se narodil v Emilii, první moře, ve kterém jsem se namočil, bylo jaderské. To ti zůstane v hlavě jako jediné moře splňující tu definici. Jaderská riviéra je hlučná, v srpnu tam na pláži není volný ani metr čtvereční a voda se vaří jako nudlová polévka, hustá, mastná a s mořskými řasami, které se ti motají kolem kotníků, když jdeš do vody. Písek jaderského pobřeží je ale nejlepší na stavění hradů: kompaktní, ale zpracovatelný, jemný, ale ne moučný. Až na to, že ho pak týden lovíš z prádla. Po koupání mě babička vždycky brala na horkou koblihu k prodavači, který jezdil po pláži sem a tam s vozíkem. A odpoledne žlutý BIF.“ „Žlutý BIF?“ „To je vodová zmrzlina. Ale když si objednáš vodovou zmrzlinu někde v baru Bagno Walter nebo Bagno Roberto della Romagna, ani ti ji nedonesou. První podnik v Emilii, kde začali prodávat vodovou zmrzlinu, byl BIF, takže jí v oblasti Reggia dodnes tak říkáme. V Bologni jí ze stejného důvodu říkají COF.“ „To si děláš legraci!“ „Přísahám! Píše se to i na Wikipedii, ověř si to.“ „Takže tedy Rimini?“ „A grilované sardinky. A pak procházka po nábřeží, 99
Ukázka elektronické knihy