98
Hannah Rothschildová
„Předpokládám, že se madam Jojo dívala do své křišťálové koule…“ „Neptám se jich na problémy týkající se mé práce.“ „Jich?“ opakoval pohrdavě Tony. „Kolik takových máš?“ Blaze neodpověděla. „Jestli se blíží konec světa, neuposlechnu rad svého lékaře a objednám si vejce Benedikt. Doktor říká, že bych měl jíst jen bílky. Dovedeš si představit něco odpornějšího? A koho v mém věku zajímají nějaké chlamydie, když konec je blízko?“ „Asi máš na mysli cholesterol,“ rozesmála se Blaze. Nedokázala se na Tonyho dlouho zlobit. „To je prašť jako uhoď. Stejně si to všechno vymyslely farmaceutické firmy, aby tě přinutily kupovat si ty jejich léky. A doktoři, aby nepřišli o práci. Soukromí lékaři musejí ošetřit tolik pacientů, aby měli alespoň na nájem, systém národní zdravotní péče musí splňovat kvóty.“ „Co bys předepisoval ty?“ „Dlouhé procházky a tvrdého pinďoura. Nebo ‚vice Versace‘.“ Blaze se zahihňala a Tony jen zářil, když viděl proměnu její nálady. Miloval ji pro její neohrabanost a nedostatek lstivosti. Často si kladl otázku, jak je možné, že si taková úspěšná žena s obchodním duchem nedokáže lépe poradit s vlastním životem. Od vnějšího světa dělila její city jen křehká membrána. Byla krásná, ale místo své krásy viděla jen tu ošklivou jizvu na obličeji. Vyleštila svůj důvtip do tak dokonalého lesku, že působil jako nablýskaný štít, před jehož bodavými paprsky si museli ostatní svou mysl chránit. „Tvoje potřeba mít jistotu a dokázat předvídat, co přijde, ať už pomocí čísel, nebo spousty předpovědí, je dojemná, ale jestlipak bys dokázala zaujmout nějaký uvolněnější postoj? Jak říkají mladí: Kašlu na to.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279558