právě uvelebená na cihlových schodech a pohroužená do psaní textovek, když přišel knihovník a odemkl. Rose moc textovkám nedala, a tak jen čekala, dokud nebude moct zdarma použít jeden z počítačů, na kterém si přečte e-maily. Od Freda tam nebylo nic. Uvažovala. Žádné zprávy rovná se dobré zprávy. V to aspoň doufala. Znamenalo to, že dvojčata jsou v pořádku. Znamenalo to, že se nemusí strachovat. Znamenalo to, že Freda nezajímá, jak se jí daří. Měla by mu napsat? Zhoršila by to, kdyby napsala: „Jsem daleko od tebe a moc se mi to tu líbí?“ Mohla by říct „Přála bych si, abys tu byl se mnou“ a myslet to doopravdy? Kladla si otázku, co by Lottie řekla nápadu, že by nabídla Fredovi, ať přijede do Maine. Třeba jen na víkend. Ve skutečnosti si ani tu otázku klást nemusela. Věděla to. „Chce být s tebou, Rose,“ odpověděla Lottie, když se s tím na ni obrátila. „Proč by nechtěl? Jsi krásná…“ Rose zavrtěla hlavou. „Ne, jsi opravdu krásná. Celý tenhle stát ti sluší. V Park Slope možná působíš tak trochu tvrdě a drsně, ale to je proto, že musíš být na pozoru. Ale tady se můžeš uvolnit.“ Přijmout Lottiiny komplimenty bylo pro ni pokaždé dost těžké. „Taky já vypadám líp. Jonovi se to bude líbit.“ „Jonovi?“ „Chystám se ho sem pozvat. Ale moment! Zapomněla jsem mu říct o jeho košilích.“ Psala rychle esemesku a přitom stihla mluvit. „Cítím se tady tak jinak. Nezdá se mi spravedlivé, abych si to tady užívala sama a on z toho nic neměl. Myslím, že přijede. Přijede kvůli Caroline Desterové, ale zůstane kvůli mně.“ Rose se zase podívala na obrazovku, pro případ, že by něco přišlo od Freda. „Řekla jsem mu, jak jezdí přívoz,“ řekla Lottie. „Kromě toho, přesně to pro nás chtěla jeho matka.“ Lottie začala podrobně líčit, kdo bude hlídat Ethana
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279397