právě uvelebená na cihlových schodech a pohroužená do psaní textovek, když přišel knihovník a odemkl. Rose moc textovkám nedala, a tak jen čekala, dokud nebude moct zdarma použít jeden z počítačů, na kterém si přečte e-maily. Od Freda tam nebylo nic. Uvažovala. Žádné zprávy rovná se dobré zprávy. V to aspoň doufala. Znamenalo to, že dvojčata jsou v pořádku. Znamenalo to, že se nemusí strachovat. Znamenalo to, že Freda nezajímá, jak se jí daří. Měla by mu napsat? Zhoršila by to, kdyby napsala: „Jsem daleko od tebe a moc se mi to tu líbí?“ Mohla by říct „Přála bych si, abys tu byl se mnou“ a myslet to doopravdy? Kladla si otázku, co by Lottie řekla nápadu, že by nabídla Fredovi, ať přijede do Maine. Třeba jen na víkend. Ve skutečnosti si ani tu otázku klást nemusela. Věděla to. „Chce být s tebou, Rose,“ odpověděla Lottie, když se s tím na ni obrátila. „Proč by nechtěl? Jsi krásná…“ Rose zavrtěla hlavou. „Ne, jsi opravdu krásná. Celý tenhle stát ti sluší. V Park Slope možná působíš tak trochu tvrdě a drsně, ale to je proto, že musíš být na pozoru. Ale tady se můžeš uvolnit.“ Přijmout Lottiiny komplimenty bylo pro ni pokaždé dost těžké. „Taky já vypadám líp. Jonovi se to bude líbit.“ „Jonovi?“ „Chystám se ho sem pozvat. Ale moment! Zapomněla jsem mu říct o jeho košilích.“ Psala rychle esemesku a přitom stihla mluvit. „Cítím se tady tak jinak. Nezdá se mi spravedlivé, abych si to tady užívala sama a on z toho nic neměl. Myslím, že přijede. Přijede kvůli Caroline Desterové, ale zůstane kvůli mně.“ Rose se zase podívala na obrazovku, pro případ, že by něco přišlo od Freda. „Řekla jsem mu, jak jezdí přívoz,“ řekla Lottie. „Kromě toho, přesně to pro nás chtěla jeho matka.“ Lottie začala podrobně líčit, kdo bude hlídat Ethana
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279397
a kdy. Její tchyně byla zřejmě její nejvěrnější spojenkyní. „Chtěla, abychom strávili nějakou dobu sami. Její manžel byl taky sukničkář.“ Rose si přála, aby též Fredova matka byla tak moudrá. Zírala dlouho do své mailové schránky. Možná jí něco uniklo. Byla tam spousta zpráv z různých básnických webů, v jejichž adresářích byla uvedená, a několik od její sestry, která se ptala na dvojčata a na to, co má říct své chůvě, až přijedou. Ale ani slovo od jejího manžela. „Musíme se vrátit zpátky, Rose,“ řekla Lottie. „Jinak zmeškáme přívoz.“ Rose ještě jednou klikla na doručenou poštu, ale jen se tak ujistila, že o nic nepřišla. A vtom se objevila zpráva psaná tučným písmem: Od Roberta SanSouciho. Naklonila se, aby si ji přečetla. Doufám, že se Vám daří dobře a že se vám na Little Lost Islandu líbí. Dne 19. srpna budu v nedalekém Brooklynu na návštěvě u kamaráda a rád bych přijel posledním přívozem a navštívil Vás a vzal si tam některý ze svých nástrojů, pokud to není příliš nemilé Vám, Lottie ani ostatním. Pláž, které se říká Podkova, je příjemná a není tak snadné ji najít bez domorodého průvodce a překladatele. Moc rád bych Vám ji ukázal. S pozdravem Robert A co mám dělat s tímhle? „Rose, tak už pojď.“ „Už jdu, Lottie.“ Váhala a nevěděla si rady. Má mu odepsat „Jen přijď, přijď!“, nebo mu snad má zakázat přijet do vlastního domu? Nebo to má zkonzultovat s ostatními? „Rose – přívoz!“ Ruce jí visely nad klávesnicí. Přijeďte, napsala. Na víc neměla čas.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279397
KAPITOLA 11 Jon otevřel dveře do koupelny a ihned ucítil těžce doléhající srpnové vedro, jaké teď panovalo v New Yorku. Klimatizace v ložnici byla nastavená na příliš nízkou teplotu: ale byla to jediná místnost v domě, kde bylo chladno. Jeho chodidla se přisála ke koupelnovým dlaždičkám. Už se začal potit. Pustil si sprchu, nechal odtéct vodu, aby byla chladnější, a stoupl si pod ni. Chladivý proud mu smočil hlavu. Ještě že má spoustu vlasů. Ženám se jeho vlasy líbí. Začal mu zvonit telefon, ale Jon se neuměl přimět, aby opustil sprchu a zvedl ho. Možná jedna z těch maminek ze Šťastného kruhu. Pořád volaly a žádná z nich neměla sex, jako ho ostatně teď nemá ani Lottie. Matky zanechávaly vzkazy ohledně toho, kdo má zánět ucha, čí paní na hlídání nepřišla včas, jaký večírek se kde koná. Jak to má všechno vydržet? Dokonce i teď, kdy je Ethan u jeho rodičů – díkybohu, že aspoň jednou se toho ujali –, se ozývá zbytečně moc matek. On ale chtěl, aby mu zavolala Carla. Nastavil si trochu teplejší vodu a natáhl se pro mýdlo. Jasně že by byla chyba se zaplést s někým z firmy. A ona uměla být zatraceně pevná! Cha! Carla měla prsa, která jí většinou nevadilo dávat na odiv. Byla pěkná a těžká, pěkně by se držela v dlani. A hezký malý zadek. Nosila celé jaro krátké sukně a během neformálních pátků si ráda oblékala džíny, které jí odhalovaly tenký proužek kůže na bedrech, když se posadila. Rád si představoval, jak asi vypadá, když na sobě nic nemá. Myslel si, že asi dobře ví jak.
100 Ukázka elektronické knihy