Kelly Harmsová
předem neprobrali. Takže jsem zvolil Fletche. Zábavná kravina dost stará na to, aby to ti dva ještě neviděli.“ „Fletch. Dobrá volba. A který je ten tvůj skutečně nejoblíbenější? Ne, počkej, vím to, že jo?“ „Už je to dlouho. Možná jsi zapomněla.“ „Tahle země není pro starý,“ oznámím mu. „Jo. Film o mužnosti. Občas si říkám, že jsem se na něj nedíval dost, než jsem od vás odešel.“ Upustím vidličku. Rozčiluje mě, nebo těší, když slyším, že má výčitky svědomí? Tak či onak, z jeho slov se cítím neuvěřitelně nesvá. „Snažím se vychutnat si svoji snídani.“ „Promiň. Chci jen, abys věděla, že se máme všichni skvěle. Pořádně si to tam užij a přestaň se o děti tolik strachovat.“ „Jo, jasně, chystám se stát první matkou v historii celého vesmíru, která se přestane bát o svoje děti jenom proto, že jí to někdo řekl.“ „Máš pravdu, tak se klidně užírej strachy. Ale my jsme v pohodě.“ Přikývnu. „Jo,“ řeknu zkroušeně, „zní to tak.“ Když se rozloučíme, podívám se na svoji snídani a mé nadšení značně opadne. Je to jenom snídaně. Mohla bych si z toho udělat tradici jakýkoli den v týdnu a pravděpodobně by mě to stálo desetkrát míň. A hezkou ložnici mám doma. Mohla bych si udělat hezkou snídani, donést si ji do svojí hezké ložnice ve svém hezkém domě, zatímco moje hezké děti ještě spí, pokud tolik toužím jíst v posteli. Akorát to mytí nádobí by pak samozřejmě zůstalo na mně. A praní povlečení, abych z něho dostala mastné skvrny od slaniny. I tak. Moje děti by byly se mnou, a ne pryč s mužem, který mi v mnoha ohledech připadá jako dávno ztracený nejlepší přítel a naprostý cizinec zároveň. John, za něhož jsem se provdala, nikdy neprojevil ani náznak lítosti za to, co udělal. Prostě to neměl v genech. Zprvu jsem to 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279389