s t í n y
v i c h r o v s k é h o
k l á š t e r a
tra Zachariáše přivedla ne proto, aby zde zlo konal, nýbrž aby ho zastavil. Nezapomínejme, že oplývá vzácnými schopnosti, kterých si nesmírně cením.“ Zachariáš napjatě naslouchal protestům proti své osobě. Justusovi by nejraději zlomil ten jeho zprohýbaný prst. Pokud chtěl zjistit, co provedli jeho ženě, potřeboval se v klášteře udržet. Opat si odkašláním zjednal pořádek. „Věřte mi, že sdílím vaše obavy, bratři, proto dávám vyšetřovatelům ještě pět dní, aby nalezli vraha bylinkáře a odhalili, co se stalo Jeronýmovi a Řehořovi. Pokud do stanovené lhůty případ nevyřeší, otevřu jednání ohledně dalšího postupu. V krajní situaci povolám na pomoc místního poprávce. Pět dní, bratři, pak se poradíme co dál.“ Eustác vyšel z kapitulní síně dlouhým, rychlým krokem odměřujícím jeho rozčilení stejně jako cestu pod nohama. „Musel jim něco slíbit, aby je uchlácholil,“ vyprskl. „Pět dní! To je zatraceně málo.“ V rajském dvoře se posadil na okraj studny a netrpělivě poklepával prsty o kolena. Přes huňaté obočí sledoval mnichy proudící za arkádami křížovou chodbou, jako by hodnotil nevkusné divadelní představení. Zachariáš se pozastavil nad jeho výrazem. Čišela z něj nenávist, jakou by u mnicha nečekal. „Bylinkář příležitostně nosil lektvary do vesnice,“ pronesl zahloubaně. „Skutečně se domnívám, že bychom se do Šumného měli vypravit. Místní si třeba všimli něčeho podezřelého. Opat tu cestu posvětí. Dal nám nůž na krk, musí nám umožnit najít řešení.“ Zachariáš přikývl. Chtěl ve vesnici provést vlastní vyšetřování, navíc potřeboval co nejrychleji objasnit Dětřichovu vraždu. Nemohl si dovolit, aby Benedikt přizval 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279328