98
5. Sledované území a historický kontext
Samozřejmě, kontrakce agrárního sektoru neznamenala automaticky zhoršení postavení rolnictva, neboť v důsledku různých kompenzačních faktorů mohly jejich příjmy naopak stoupnout. Modely poddanského hospodářství ukázaly, že v období tzv. agrární krize se mohla zvýšit efektivita zemědělské produkce a rolnické peněžní příjmy. Záviselo na tom, zda a jakým směrem se rolnická zemědělská výroba transformovala. Rozhodující roli by měly mít institucionální faktory, jako byly lokální agrární instituce nebo míra vrchnostenských restrikcí. Pokud se transformace zdařila, otevíral se potenciál pro navýšení té části feudální renty, která se stanovovala v penězích a zároveň podle celkové výše příjmů, nikoliv podle rozsahu obdělávaných pozemků nebo obilních výnosů.216 Tento problém zde nezmiňujeme náhodou, neboť prosazení chebské zemské berně právě kolem roku 1400 až nápadně dobře zapadá do tohoto schématu a zároveň naznačuje hlubokou transformaci chebského venkova v pozdním středověku. Chebské hospodářské prameny jsou sice bohaté, nebyly ale dosud analyzovány.217 Chybí nám proto konkrétní představa o vývoji zemědělské produkce, významu neagrárních aktivit, tendencích populačního vývoje a neznáme ani cenové řady klíčových komodit. Pro základní orientaci je třeba zatím využít poznatky ze sousedních regionů. Díky bayreuthské disertaci Waltera Bauernfeinda je k dispozici množství neobyčejně kvalitních znalostí pro širší Střední Franky.218 Poznatky pro české regiony ve druhé polovině 14. století a v 15. století jsou bohužel převážně torzovité, umožňují nanejvýše bodové srovnání.219 Jistou náhradou může být komplexní studie Richarda C. Hoffmanna k vratislavskému knížectví.220 Středofrancké písemné prameny byly kriticky analyzovány sofistikovanými statistickými metodami s cílem vyrovnat se se slabinami mechanických přístupů Wilhelma Abela.221 Walter Bauernfeind se ve své disertaci nespokojil s prostým sestavením obilních cenových řad pro Norimberk a další místa v jeho tržním okruhu v letech 1339–1670, ale pro srovnání revidoval cenové řady dostupné pro porýnsko-pomohanskou oblast s Frankfurtem a Kolínem; na komparační rovině dále využil řady sestavené pro pomohanský Würzburg a švábský Augsburg.222 Díky tomu se mu podařilo odlišit obecné tendence od regionálních a lokálních variací. Dále sledoval cenový pohyb dalších komodit. 216 F. KONERSMANN, Von Betriebsgrössen, s. 132–136; W. ACHILLES, Überlegungen; W. ACHILLES, Landwirtschaft, s. 78–82; H. FREIBURG, Agrarkonjunktur. Pro české prostředí srov. J. ČECHURA, Teorie; J. ČECHURA, Mor; J. ČECHURA, Krize. Souhrnně J. ČECHURA, Sedláci, s. 17–61. 217 T. KLÍR a kol., Knihy, s. 40–50, 60–65. 218 W. BAUERNFEIND, Materielle Grundstrukturen. 219 Např. J. ČECHURA, Die Struktur, s.130–134. 220 R. C. HOFFMANN, Land. 221 W. BAUERNFEIND, Materielle Grundstrukturen, s. 1–6. 222 Starší literaturu ke středověkým a novověkým obilním cenovým řadám a principy jejich vyhodnocení shrnují zvl. H. J. SCHMITZ, Faktoren; W. ABEL, Massenarmut.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279285
5. Sledované území a historický kontext
99
Pro historickou interpretaci cenových řad je nezbytné znát vztah nabídky a poptávky. Jako indikátor fluktuující úrovně nabídky Bauernfeind využil rejstříky obilních desátků, které poměrně spolehlivě informují o relativním výsledku sklizní, o neúrodách, nebo naopak rekordních výnosech. Indikátorem poptávky se Bauernfeindovi staly kronikářské zprávy o mortalitních krizích, zejména morových ranách. Díky tomu mohl přesvědčivě určit, co vlastně stálo za pohybem obilních cen, zda úrodnostní výpadek, nadprodukce nebo změny v množství obyvatelstva. Na metodologické rovině se Bauernfeind opřel o (1) vyhlazené roční průměry, (2) přepočet nominálních cen na zlatý standard („Goldpreisen“) a (3) transformaci dlouhodobých cenových řad podle výše kupní síly zlata (převod „Goldpreisen“ na „Realpreisen“). Přepočet obilních cen na zlatý standard se totiž ukázal jako vhodný jen pro meziroční srovnání, popřípadě ještě pro srovnání ve středně dlouhodobém horizontu 10–30 let, ale nedostačující pro srovnání na úrovni dlouhodobějších (sekulárních) trendů. Walter Bauernfeind tak reflektoval opodstatněnou kritiku, která je vznášena proti mechanickému přepočítávání cen na drahý kov.223 OBILNÍ CENY A RELACE K CENÁM DALŠÍCH KOMODIT Walter Bauernfeind v obilních cenových řadách v letech 1339–1670 vyčlenil osm dlouhých vln, které dále vnitřně rozdělil na tři nebo čtyři cykly, jež vyjadřují střednědobé kolísání (obr. 5.11.). Pro naši studii je podstatná třetí vlna (1420–1465), neboť se shoduje s obdobím, jež sledujeme na Chebsku (obr. 5.12.). V detailu lze tuto vlnu rozdělit na tři dílčí cykly. V prvním cyklu (1420–1440) obilní ceny nejprve stagnovaly na velmi nízké hladině, pak ale v důsledku série několika neúrod a katastrofického úrodnostního výpadku v roce 1437 následovala vlna drahoty, a to nejen v Norimberku, ale všude ve střední, západní i severní Evropě. Enormním cenám roku 1437 přitom na Norimbersku zpočátku nezabránil ani pokles poptávky v důsledku silné morové rány. Roku 1438 a 1439 pak došlo ke strmému propadu obilních cen na úroveň 20. let 15. století. Následující cyklus (1440–1449) představoval cenově nezvykle klidné období s mírně sestupnou tendencí po roce 1443, a to nejen na Norimbersku, ale opět v celé širší středoevropské oblasti. Mírný cenový propad pokračoval i ve třetím cyklu (1450–1465), na jehož konci obilní ceny dosáhly svého dna. Jen malý vliv na norimberské obilní ceny měla první markraběcí válka, jež zdevastovala venkov a vedla k výraznému poklesu zemědělské produkce v letech 1449–1455.224 223 W. BAUERNFEIND, Materielle Grundstrukturen, s. 7–10, 13–14, 61–73, 84–98, 307–354. Metodologickou inspirací mu v této fázi analýzy byla tehdy živě diskutovaná trevírská disertace R. METZE, Geld, s. 307–353. K české reflexi diskuse o přepočítávání cen na drahý kov srov. zejména J. PETRÁŇ a kol., Současný stav, s. 54. 224 W. BAUERNFEIND, Materielle Grundstrukturen, s. 178–201.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279285
100
5. Sledované území a historický kontext
Představu o vývoji obilních cen v průběhu kratších a středně dlouhých časových úseků poskytly řady sestavené přepočtem nominálních cen na zlatý standard („Goldpreisen“). Sama hodnota zlata ale nebyla dlouhodobě stabilní. Poznat vývojový trend kupní síly zlata není snadné a vždy se bude jednat jen o přiblížení. Určitou korekci může poskytnout průběh cen některých komodit s nižšími meziročními výkyvy, například másla.225 Walter Bauernfeind na tomto základě sestavil dlouhodobou cenovou řadu obilních cen, která by měla být alespoň částečně zbavena balastu monetárních faktorů („Realpreisen“).226 Na výkladu jednotlivých cyklů se tím ale nic nezměnilo, v mírně jiném světle se jeví relace obilních cen v jednotlivých dlouhých vlnách (obr. 5.13.). Vzhledem k poměrně dobré pramenné základně mohl Walter Bauernfeind pro srovnání s obilními cenami vybrat každoroční cenové údaje o soli, máslu a herincích. Nominální ceny opět převedl na zlatý standard a ten ještě na indexové body, kdy 100 indexových bodů znamenalo průměrnou cenu zboží v padesátiletí 1500–1550. Tento postup umožnil relativní srovnání cenového vývoje všech komodit bez ohledu na rozdílné jednotky míry.227 Interpretace obilních cenových řad díky tomu získala nový rozměr (obr. 5.14.). V průběhu třetí vlny (1420–1465) měly ceny soli, másla i herinků dlouhodobě sestupnou tendenci, bez jakýchkoliv výraznějších výkyvů. Nejznatelněji poklesla cena soli, o 45 indexových bodů, méně másla a herinků, o 30 indexových bodů. Relativní pozice žita se nicméně do roku 1465 významně zlepšila; vzhledem ke zlatu sice žitné ceny také klesaly, vůči soli, máslu a herinkům ale stoupaly. V období extrémní obilní drahoty ve 30. letech 14. století se relace dokonce obrátily a roku 1437 se žitné ceny dostaly o 80 indexových bodů nad ceny másla. V tomto ohledu se tedy drahota ve 30. letech 15. století principiálně lišila od drahoty v 60. letech 14. století, kdy ceny obilí nepřeskočily ceny jiných komodit. Drahotu v roce 1437 lze proto charakterizovat jako první skutečnou subsistenční krizi na Norimbersku v pozdním středověku. Dno obilních cen dosažené roku 1465 bylo jen obdobím nejnižšího poměru k drahému kovu, nikoliv k ostatním komoditám.228
225 226 227 228
Tamtéž, s. 307–353. Tamtéž, s. 354–363. Tamtéž, s. 77–83, 124. Tamtéž, s. 198–201.
Ukázka elektronické knihy