98
5. Sledované území a historický kontext
Samozřejmě, kontrakce agrárního sektoru neznamenala automaticky zhoršení postavení rolnictva, neboť v důsledku různých kompenzačních faktorů mohly jejich příjmy naopak stoupnout. Modely poddanského hospodářství ukázaly, že v období tzv. agrární krize se mohla zvýšit efektivita zemědělské produkce a rolnické peněžní příjmy. Záviselo na tom, zda a jakým směrem se rolnická zemědělská výroba transformovala. Rozhodující roli by měly mít institucionální faktory, jako byly lokální agrární instituce nebo míra vrchnostenských restrikcí. Pokud se transformace zdařila, otevíral se potenciál pro navýšení té části feudální renty, která se stanovovala v penězích a zároveň podle celkové výše příjmů, nikoliv podle rozsahu obdělávaných pozemků nebo obilních výnosů.216 Tento problém zde nezmiňujeme náhodou, neboť prosazení chebské zemské berně právě kolem roku 1400 až nápadně dobře zapadá do tohoto schématu a zároveň naznačuje hlubokou transformaci chebského venkova v pozdním středověku. Chebské hospodářské prameny jsou sice bohaté, nebyly ale dosud analyzovány.217 Chybí nám proto konkrétní představa o vývoji zemědělské produkce, významu neagrárních aktivit, tendencích populačního vývoje a neznáme ani cenové řady klíčových komodit. Pro základní orientaci je třeba zatím využít poznatky ze sousedních regionů. Díky bayreuthské disertaci Waltera Bauernfeinda je k dispozici množství neobyčejně kvalitních znalostí pro širší Střední Franky.218 Poznatky pro české regiony ve druhé polovině 14. století a v 15. století jsou bohužel převážně torzovité, umožňují nanejvýše bodové srovnání.219 Jistou náhradou může být komplexní studie Richarda C. Hoffmanna k vratislavskému knížectví.220 Středofrancké písemné prameny byly kriticky analyzovány sofistikovanými statistickými metodami s cílem vyrovnat se se slabinami mechanických přístupů Wilhelma Abela.221 Walter Bauernfeind se ve své disertaci nespokojil s prostým sestavením obilních cenových řad pro Norimberk a další místa v jeho tržním okruhu v letech 1339–1670, ale pro srovnání revidoval cenové řady dostupné pro porýnsko-pomohanskou oblast s Frankfurtem a Kolínem; na komparační rovině dále využil řady sestavené pro pomohanský Würzburg a švábský Augsburg.222 Díky tomu se mu podařilo odlišit obecné tendence od regionálních a lokálních variací. Dále sledoval cenový pohyb dalších komodit. 216 F. KONERSMANN, Von Betriebsgrössen, s. 132–136; W. ACHILLES, Überlegungen; W. ACHILLES, Landwirtschaft, s. 78–82; H. FREIBURG, Agrarkonjunktur. Pro české prostředí srov. J. ČECHURA, Teorie; J. ČECHURA, Mor; J. ČECHURA, Krize. Souhrnně J. ČECHURA, Sedláci, s. 17–61. 217 T. KLÍR a kol., Knihy, s. 40–50, 60–65. 218 W. BAUERNFEIND, Materielle Grundstrukturen. 219 Např. J. ČECHURA, Die Struktur, s.130–134. 220 R. C. HOFFMANN, Land. 221 W. BAUERNFEIND, Materielle Grundstrukturen, s. 1–6. 222 Starší literaturu ke středověkým a novověkým obilním cenovým řadám a principy jejich vyhodnocení shrnují zvl. H. J. SCHMITZ, Faktoren; W. ABEL, Massenarmut.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279285