98
DOBA OSVÍCENSTVÍ
markytánka aneb Je mír (1797), která se dávala v Praze v roce 1796 německy a v únoru 1797 se konala česká premiéra. Později Henslerovu hru zpracovanou dle Ch. H. Spieße (s hudbou Wenzela Müllera) Die zwölf schlafenden Jungfrauen (1797) přeložil básník a překladatel Josef Doucha (1799–1827) pod titulem Dvanáct spějících panen (premiéra 1827). Doucha působil ve dvacátých letech jako herec v českých hrách ve Stavovském divadle. K hojně překládaným divadelním kusům patřily i zpěvohry a činohry Schikanederovy. Je známo, že se v divadle U Hybernů např. hrály tři hry Perinetovy, už jmenovaná Čarodějná citara též jako Kouzedlná citara aneb Fagotista (1793), Hlava bez muže (1799) a Picichy aneb Druhý díl Čarodějné citary (1804), dále Schikanederova hra Oba Antonínové (1796, orig. Die beiden Antone) a také Don Juan aneb Kamenný host (1797, orig. Don Juan oder Der steinerne Gast, 1783) od Karla von Marinelli. Vídeňská tvorba inspirovala i začínající české drama, což je patrné na pohádkových hrách Klicperových (Jan za chrta dán aj.) i Tylových (Strakonický dudák aj.). Dokonce i později, kdy už vznikaly také původní české hry, byl v nich patrný duch a styl her oblíbených v pražském německém divadle, které zase bylo spjato s divadlem vídeňským. České vlastenecké hry měly často blízko k tehdy módním rytířským hrám, které od devadesátých let 18. století začaly zaplavovat i české jeviště. Ve Vlastenském divadle se už v roce 1792 dávala hra Frydrych rakouský aneb Věrnost českého národu „dle němčiny pana Ifflanda vzdělaná od Václava Tháma“ (tiskem Praha 1792). Činohru Friedrich von Österreich (1791) složil Iffland ke korunovační slavnosti císaře Leopolda II. a jejím předmětem byla oslava arcivévody Friedricha V. Iffland použil historické prameny, ale události zabírající řadu let spojil do jednoho časového rámce. Thám v překladu řadu scén a výstupů originálu vynechal a leckteré dialogy značně zkrátil. Jména některých osob změnil, mj. jméno českého pána, který se u Ifflanda jmenuje Heinrich Ptarsco, což má být Hynek Ptáček z Pirkštejna. Také v ději nadsadil zásluhy českých pánů, zvláště Prokopa z Rabštejna, ve shodě s titulem Věrnost českého národu. Thámovou úpravou děj získal, ale překlad je chatrný a místy bez německého textu nesrozumitelný. V rámci obliby rytířských kusů se také dostal roku 1795 na českou scénu Goethův Clavigo (orig. 1774), buď v překladu Thámově, nebo Šedivého. Od roku 1793 do zániku scény U Hybernů uvedlo Vlastenské divadlo nově dalších více než šedesát českých her, z valné části překladů. Textů se však zachovalo pouze pět (dvě rytířské hry, jedna loupežnická veselohra a dvě kasperliády), z nichž pouze jeden je relativně samostatný, všechny ostatní spočívají na německých předlohách. Všech pět přeložil nebo napsal herec Prokop Šedivý (1764 – před 1810), který se podepisoval „skladatel her při Vlastenském Pražském divadle“. Celkem Šedivý napsal nebo přeložil přes třicet her, z nichž osm vyšlo tis-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279279