„A vy jste kdo?“ zeptal se vysoký chlap s pichlavýma šedýma očima. Na hlavě drn, jako Ronaldo a přes rameno propocené tričko. „Já jsem zdejší, útočník. Jarda, jméno mé. Vlastně byl jsem. A možná ještě budu.“ „Ten marod z toho auta? Ten co střílel ty dělovky a vyhrával ztracené zápasy?“ ptal se ten s drnem a jeho oči přestaly píchat. „Já jsem Bróďa, Marek Brodský,“ řekl a podal Jardovi ruku. „Jenom nechci vidět, aby nám po baráku coural někdo cizí, to je všechno. Nedávno nám tady někdo posbíral nějakou škváru a mobily, takže tak. A co noha, dobrá?“ „Lepší se to. Co trenér, pořád je tu Martin?“ „Pořád. A nešetří nás. Někdy řve, jako bengálský tygr.“ „A asistentem je pořád Mulin?“ „Tak. Mulin, ten Moravák. A pořád říká po moravsku Kde ste to viděli, takové fotbal? Kde ste bili, když se hrálo? Poslócháte, kdiž vám vikládám, co po vás chcu? Asi nee, frajeři. Máte dresi jak Messi a kopnót do balóna ani náhodó. Kurňa, kdi to sem přindó hrát lidi, co to dovopravdi umijó, ten fusec?“ Jasně, Moravan Mulin. Legenda. A všechna i měkká. Kde ste bili? Co ste tam viděli? Ale umí to, ten fotbal. Pořád. Hrál tady v dobách největší slávy a nechal tu srdce. A kus života. Tolik lidí tudy prošlo a odešlo a žádná stopa a on je tady pořád a pořád maká, aby se dařilo. A nedomlouvá si to za něčími zády někde jinde, když se nedaří. Ze sprch přišel Kůča. Venca Kučera, pořád stejný. Úsměv a stisk rukou, hezký, chytrý, naprosto neschopný někoho podrazit, někomu nastavit nohu, nebo ji zlomit šlapákem zezadu. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279055