„A vy jste kdo?“ zeptal se vysoký chlap s pichlavýma šedýma očima. Na hlavě drn, jako Ronaldo a přes rameno propocené tričko. „Já jsem zdejší, útočník. Jarda, jméno mé. Vlastně byl jsem. A možná ještě budu.“ „Ten marod z toho auta? Ten co střílel ty dělovky a vyhrával ztracené zápasy?“ ptal se ten s drnem a jeho oči přestaly píchat. „Já jsem Bróďa, Marek Brodský,“ řekl a podal Jardovi ruku. „Jenom nechci vidět, aby nám po baráku coural někdo cizí, to je všechno. Nedávno nám tady někdo posbíral nějakou škváru a mobily, takže tak. A co noha, dobrá?“ „Lepší se to. Co trenér, pořád je tu Martin?“ „Pořád. A nešetří nás. Někdy řve, jako bengálský tygr.“ „A asistentem je pořád Mulin?“ „Tak. Mulin, ten Moravák. A pořád říká po moravsku Kde ste to viděli, takové fotbal? Kde ste bili, když se hrálo? Poslócháte, kdiž vám vikládám, co po vás chcu? Asi nee, frajeři. Máte dresi jak Messi a kopnót do balóna ani náhodó. Kurňa, kdi to sem přindó hrát lidi, co to dovopravdi umijó, ten fusec?“ Jasně, Moravan Mulin. Legenda. A všechna i měkká. Kde ste bili? Co ste tam viděli? Ale umí to, ten fotbal. Pořád. Hrál tady v dobách největší slávy a nechal tu srdce. A kus života. Tolik lidí tudy prošlo a odešlo a žádná stopa a on je tady pořád a pořád maká, aby se dařilo. A nedomlouvá si to za něčími zády někde jinde, když se nedaří. Ze sprch přišel Kůča. Venca Kučera, pořád stejný. Úsměv a stisk rukou, hezký, chytrý, naprosto neschopný někoho podrazit, někomu nastavit nohu, nebo ji zlomit šlapákem zezadu. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279055
„Konečně někdo, kdo mě zná,“ volá Jarda. „Ty chlape, stále stejný, pořád kluk!“ „Jarda je pardál a jeho pecka darda!“ zazpíval Venca a Jarda přidal: „A pořád ještě šmajdá. Jarda.“ „To bude dobrý, Jardo! Ještě jim to tam spolu nasypeme, uvidíš! A potom do Bunkru a holky a becher a pivko, jupí!“ „Ty nezarmoutíš, Kůčo. Zlatíčko.“ „Vrátíš se, Jardo? Bylo by to fajn.“ „Když mě budou chtít, Kůčo,“ řekl a v tom okamžiku byl opravdu šťastný. „Budou, neboj. Koleno v pohodě?“ „Jde to. Už chodím bez klacků. Ale bylo to o chlup.“ „Slyšel jsem. Prý v tom autě zůstali dva lidi.“ „Měl jsem štěstí, Kůčo. A co ty, pořád v tom institutu?“ „Pořád. A povýšil jsem. Škvára super, chodí hvězdy a celebrity. A spousta cizinců. Nechtěl bys k nám? Až budeš mít diplom? Jen abys věděl, můžu ti trochu pomoci a rád to udělám. Ale musíš mít angličtinu lepší, než češtinu. Recepční neumí česky nic, jen Dobrý den. A direktor a většina terapeutů ani to. A terapeut musíš být ten nejlepší. Naši páni doktoři a páni terapeuti jsou rovný s rovným. Ty budeš nejlepší. Musíš. Když tě doporučím, přece mi to nepoděláš. Mimochodem, přivedl jsi Roberta, nejlepšího maséra, jakého jsme kdy měli. A že jsem tady od žáčka a dost pamatuji. Robert je bomba.“ Rozloučili se a Jarda odešel za Robertem „Uděláme nohy?“ zeptal se Robert.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279055
„Můžeme. A potom jen malou lampu a zamkneme se. Víš, že ti před chvílí Kůča vysekl před chlapy parádní poklonu? Robert je nejlepší mása, jakého kdy klub měl. A neříkal to, aby mi udělal radost. Myslel to vážně.“ „Však mi sehnali sponzora a mám teď za tu práci tady docela zajímavé peníze. Pevnou částku za každé pololetí. A hezkou částku. A smlouvu. Kdyby ještě přitlačili, mohl bych pustit ty počítače a být jenom tady. Uvidíme. Třeba postoupíte a půjde to. To by byla bomba, druhá liga. Protože výš už je jenom ta první, extraliga. A tam už jsou maséři a terapeuti v balíku. I když courají po celé republice a ven, když se zadaří.“ „Přeji ti to, Roberte. Kdybych tě tehdy nestopnul, třeba bych stopnul zlouna. Zlatého tygra. Nebo prostě grázla. A nestudoval bych Fakultu tělovýchovy a sportu na univerzitě.“ „Já jsem měl také štěstí. Mohl jsi být jako ten kluk u Toma a chtít prachy a počítač a značkové šaty a mobil. A až bys dostal všechno, poslal bys mě do kriminálu za prznění školáků a našel by sis někoho jiného. Jako hladová pijavice. Stačilo se se mnou jednou vyspat a nechat to do sebe nalít a doma říct, že jsi nechtěl. A že poprvé to bylo už na základce. Pár škrábanců na krku a na bříšku a tvůj dorostový doktor by nezkoumal, jestli to byly moje, nebo tvoje drápy. A podělal bys mi celý život.“ „Nedělej z toho krimi, Roberte. Věděl jsi, že to neudělám, už v autě. Kdyby ne, mohls mě vysadit v Brodě a nejel bys se mnou na hřiště. Věděls, že já nejsem pijavice, ale kluk, který chce chlapa. A jel jsi na to hřiště.“ 100 Ukázka elektronické knihy