kdysi v případě Balaama, o němž bude ještě řeč –, že si Bůh zvolí proroka mimo řady svého lidu, aby mluvil jeho jménem. Svatost církve nemá původ v jejích údech, je účastí na Boží svatosti, kterou kolem sebe šíří Kristovo utrpení, smrt a vzkříšení, nabízené ve svátosti, jejíž ustanovení oslavujeme na Zelený čtvrtek. Obtíže, zkoušky, nedorozumění a selhání, které nám ztěžují každodenní život, mohou být z lidského hlediska posuzovány jako institucionální disfunkce, okořeněné nejrůznějšími osobními nedostatky. Ano, proč ne? Tento názor je částečně pravdivý a stojí za to se nad tím zamyslet, abychom vyřešili vyvstalé problémy. Přesto je takový pohled nedostačující. Naše zkoušky je třeba pojímat především jako duchovní krize, které odhalují, co v našem jednání neodpovídá důstojnosti Božích synů, tedy nás samotných. Nebo jako duchovní krize, které prozrazují, co schází světu, k němuž náležíme a z něhož nevyhnutelně přejímáme některé postoje, světu, který na nás nespravedlivě doléhá svou tíhou. Člověk pak sejde z cesty, protože jako adoptivní Boží syn na to nestačí. Nebo schází z cesty svět, protože se odvrací od volání Boha, který chce jeho štěstí. Nicméně právě do tohoto světa přichází Bůh lidi spasit. Kde je řešení? Ve svátostech a nikde jinde: v krvi a vodě, které vytryskly z Ježíšova probodeného boku; v jeho těle a krvi daných za pokrm; v rozhřešení udělovaném skrze službu kněze; ve společenství, které tím vzniká, umožňujícím vzájemnou podporu. K těmto všeobecným pravdám se hlásíme poměrně snadno, ovšem uvádět je do praxe v běžném životě, to je něco jiného. Klíč ke skutečně křesťanskému životu tkví v tom, že se navzájem považujeme za hříšníky žíznící po spáse, za choré hledající lékaře, za služebníky nesoucí v hliněných nádobách masti schopné vyléčit každou ránu. Pokud na sebe budeme hledět tímto pohledem, pak nedorozumění, pnutí, konflikty, ba i chyby přetrvají; budou však znamením, že se všichni nasazujeme v tom jediném boji, který stojí za to podstoupit: v boji synů Světla proti knížeti tohoto světa. K boji s ním potřebujeme samozřejmě Boha, ale také jedni druhé. Z této perspektivy
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279054