Na scestí let Vzpomínky na dětství. Prázdniny u prarodičů. Jahody, třešně, rybíz, angrešt, okurky, meruňky a rajčata. Bláto, tráva, šelesty ticha. Rýhy vyprahlé půdy a duhová mozaika zavlažování. Chladná rána, vrtkavý sklon světla. Dřívější večery a vlhká tma. Léto bylo pryč. Mládí zatím na cestě, když Erlen nedočkavě prohlížel obklopující prázdnotu; dokonce i na sestru vzpomněl v záplavách podzimní melancholie. Erlin jezdila domů jen na víkendy, ale často zapomněla. Otec byl doma také míň, a s Erlenem od setkání v cukrárně nepromluvili. V tom složitém rozpoložení, a třebaže se na ni předešle snažil zapomenout, byl Erlen přeci jen příjemně překvapen pozvánkou Laury k narozeninové party. Výhodou předešlých tragických rodinných událostí byl fakt, že se již chlapec nemusel strachovat o večerní propustky. Negativem akce byla předpokládaná účast spolužáků, ale možná (ač nepravděpodobná) účast Hester. Navzdory neodvanutým těžkostem nedávného setkání, byla znovu zásadní v Erlenově rozhodování, nehledě na to, že jakýkoli program se zdál lepším současnému domácímu nicnedělání. Po cestě si Erlen vzpomněl, že by se slušelo, aby s sebou přinesl nějaký dar. Zavrhl to, protože ho nenapadalo jaký a především, protože mu právě připadlo, že nejvíce oslavenkyni i její společnost obohatí svým vtipem. Místem radovánek se stal podkrovní byt Lauřiny tety, jež trávila své prodloužené penzijní babí léto v letitém letním bytě. Erlen plánovaně dorazil se zpožděním, aby sám sebe ušet97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279050
řil opakovanému vítání ostatních příchozích. Byl skutečně posledním, jak mu Laura posléze sdělila, představujíc pět dalších hostí. „Mám pozdravit od Hester; naneštěstí se musí učit,“ pravila poněkud záhadně a Erlen čekal, jestli to povede dál. „Prý jste se tuhle spolu viděli,“ dočkal se, aniž by mu unikl ten citronový tón, s nímž se občas setkával u svojí sestry. Stejně tak se cítil poněkud zrazen tím, že se Hester o setkání Lauře zmínila, i když nedokázal být nepotěšen vědomím, že se pro jednou octl v tématu právě tohoto dívčího rozhovoru (byť možná jakkoli opovrhujícího). Celé to zatím pouze odkýval, rozhlížeje se po možném úkrytu v omezených útrobách odkysličeného bytu. V rychlosti zhodnotil výši působivosti dvou Lauřiných kamarádek, stejně jako úroveň slabomyslnosti tří spolužáků. Laura zjevně zvolila dívčí společnost tak, aby mezi ní co nejvýrazněji vizuálně vyčnila, nejspíš v reakci na poněkud opačně působící dlouhodobé přátelství s Hester. Chlapeckou pak nejspíš podle toho, co bylo právě k mání. Erlen brzy litoval svojí účasti, přesto nehodlal kapitulovat a během večera se zúčastnil všech aktivit, na nichž se náctiletá společnost byla schopna shodnout. Laura byla při všech středobodem pozornosti, aniž by k tomu nějak výrazně přispělo její zítřejší jubileum. Erlen se nacházel na opačném pólu společenského zaujetí. Snadno však odtud mohl pozorovat totální nenaplněnost akce. Ať už jej Laura pozvala, aby ho vytrestala za nedostatečnost jejich minimalistického sblížení, kvůli setkání s Hester, či z nějakých jiných popudů, bylo na ní patrné, že její tři obdivovatelé nesplňují požadavky oslavného veselí. Dvě dívčí příchozí se zhruba v půli večera přestaly snažit předstírat, že jsou jejími nejlepšími kamarádkami, stejně jako navozovat oční kontakt s těmi, co se zajímali jen o ni. Ti tři živili své plané románové naděje, než je s úderem jedenácté probral tlukot na dveře a hluboký hlas Lauřina otce, řka 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279050
že má být oslavenkyně i s klíči do půlnoci doma. Krátký zbytek tamního večera se linul v atmosféře čistění skvrn sladkých tekutin rozlitých při jedné z her převzatých z televizních seriálů a kvapného dojídání zbytků přinesených laskomin, což během noci značně zhoršilo už tak nenaplněnou náladu většině odchozích. A pak se šlo domů a všichni, až na Erlena, si uvědomili, o co snazší je navazovat kontakt s ostatními, pokud k tomu není potřeba osobního setkávání. To Erlen se v přítmí cesty ze schodů schválně opozdil, hnán neurčitým pudem. Tak se stalo, že zatímco se Laura chystala vejít do dveří, za kterými číhal její hrůzu šířící otec, se k ní obezřetně přiblížil. „Ani jsem nezvládl přinést dárek,“ osmělil se z nedostatku lepších slov. „To je od tebe... ani nevím jaké,“ pobavila se Laura. „Snad ty příští budou lepší.“ „To už mě napadlo loni.“ „Často si vzpomenu, i když to byla jen chvíle.“ Laura byla překvapená a trochu nejistá, zda chápe, co tím myslí. „Nezdálo se, že by tě příliš poznamenala.“ Načež vyňal z kapsy kus papíru, který odcizil z tetina trhacího kalendáře a popsal její tužkou na obočí. „Špatně se mi mluví, někdy,“ dodal při předání. Načež se zkusil naklonit blíž, ale zvuk za dveřmi jej vystrašil k ústupu. „Navzdory strachu, vše nejlepší!“ přečetla Laura temné poselství, hned co jí Erlen zmizel ve stínech rezonujících činžovních kuloárů. Z vlastního strachu nad konceptem zprávy ji raději hned skartovala, ale ona kombinace slov ji později (stejně jako jejich autor) často vytanula z podvědomí. Erlen se hnal nocí domů, předbíhaje opilce na kolech. Dva milenecké páry, co minul, mu náladu nezlepšily, stejně jako matčin výslech po doběhu. Bezdůvodně a bez převlékání se svalil do postele sestry. Usínal těžce bez plánů na zítřek. Škola byla zpět, pan Clark hospitalizován, jak Erlenovi 99 Ukázka elektronické knihy