JESSICA LEMMONOVÁ
„Ach, Reide,“ objala jej a držela, dokud se jeho dech neuklidnil. „To mi je líto.“ „Díky. Máma už se dostala z pravidelného pití na občasného konzumenta.“ „Takže už je jí dobře?“ „Ano,“ zamračil se, jako by už nechtěl pokračovat, ale přesto promluvil: „Někdy si říkám, jestli by nebylo bývalo lepší, kdyby táta Wesleyho našel na dně bazénu. Dal bych cokoliv za to, aby se vrátil, ale pokud je mrtvý a mohl bych si vybrat, jak by odešel, bylo by to asi takhle nejlepší. Dodnes nevíme, co se stalo. Tělo se nikdy nenašlo. Prostě… zmizel.“ Srdce se jí sevřelo, když slyšela bolest v jeho hlase. „A ty ses s tím vypořádal tak, že o tom s nikým nemluvíš.“ „To není moc chytré, co?“ Usmál se na ni, ale byl to nucený úsměv. Položila mu ukazováček na důlek na bradě. „Nikomu to neřeknu, ani Gageovi ne. Přísahám.“ „Věřím ti.“ Přitiskl ji k sobě a políbil ji na čelo. Vychutnávala si tu blízkost, cítila se s ním v bezpečí, když ji objímal. A také mu chtěla být oporou. „Ale asi už je na čase, abych o bratrovi řekl svým přátelům. Myslí si, že nerad stárnu, když nikdy nechci slavit narozeniny. Ale my jsme je nikdy neslavili, poté co Wesley zmizel. Po tom pohřbu by mi to připadalo, že ho tím zrazuju, když tady jsem, a on tu není.“ „Ach, Reide.“ Ten pocit viny mu jako kyselina rozežral duši a zanechal po sobě prázdno. „Ty jsi to nikdy nikomu neřekl?“ „Ne. Řekl jsem ti toho o sobě víc, než bych dokázal říct své rodině. Přátelům jsem neřekl vůbec nic.“ „A co přítelkyním?“ „Nemám žádné přítelkyně. Z důvodů, které jsem ti právě objasnil.“ „Vždycky mi to vrtalo hlavou, proč nemáš stálou partnerku, tak už to vím.“ Dovedla pochopit, proč se 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS278864