SHARON KENDRICKOVÁ
neměly zůstávat žádné zábrany. Znal její tělo po všech stránkách a někdy, když byl hluboko uvnitř, nedalo se téměř poznat, kde končí ona a začíná on. Při odjezdu do Razrastánu ovšem na nic z toho nemyslela. Měla v hlavě jedině svého syna. Jenže teď se její pocit viny z toho, že Darius nebude mít ve svém životě skutečného otce, přetavil do strachu, že dobrovolně vlezla do zlaté klece. Od chvíle, kdy vstoupila do paláce, se kolem ní doslova stahovaly stěny, i s veškerou jejich pečlivě střeženou nádherou. Rozhlédla se po obrovském a přezdobeném paláci a trochu omámeně si uvědomila, že Zuhal vlastní vše, kam až oko dohlédne. Ale nevlastní ji a na to nesmí zapomínat. Přijela sem s Dariusem proto, aby se dostala dál od zvědavých novinářů a vymyslela nějaký plán do budoucna, i když ještě neměla ani ponětí, jaký by mohl být. Dal jí jasně najevo, s jakým typem ženy se chce oženit, a ona jím rozhodně nebyla – ne, že by si někdy vůbec chtěla vzít tak chladného tyrana. Jistě neočekává, že tady zůstane nadosmrti, zatímco budou žít odděleně? Povzdechla si, protože jí bylo jasné, že bude muset vynaložit nějakou snahu. Potřebovala být s otcem jejího dítěte na stejné vlně, bez ohledu na to, co se mezi nimi v minulosti stalo. Takže se rozhodla odpovědět na Zuhalovy neobvykle starostlivé otázky. „Nic dalšího už nepotřebujeme,“ řekla. „Naše pokoje už nemůžou být útulnější a výhled do palácové zahrady je doslova dech beroucí. Nemám ani tušení, jak dokážete vypěstovat tolik květin v tak horkém podnebí.“ „Naštěstí máme přístup k vodě,“ odtušil jízlivě a mávl přezíravě rukou na znamení, že s ní nehodlá mluvit o zahradničení. „A co říkáš na vychovatelky, které budou pomáhat Ranie? Věřím, že je taky schválíš, Jazz.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS278861
PŘEKVAPENÍ PRO ŠEJKA
Bylo to spíš prohlášení než otázka a Jasmine zaváhala, protože si opět uvědomila, že vyjednávání bude lepší než otevřená hádka. „Nic proti nim nemám,“ začala. „Vypadají velmi… schopně.“ „To jsou,“ souhlasil. „Stejně jako Rania je mnoho z nich dcerami žen, které vychovávali mě a Kamala, když jsme byli dětmi.“ Jasmine přikývla. Jeho slova jí připomněla, jak velmi odlišné bylo jeho dospívání od jejího – mladý princ obklopený armádou sloužících. Uvědomila si, že téměř vůbec nemluvil o své matce, a to ani v jejich nejlepších chvílích. Vlastně se vůbec nezmiňoval o svém dětství a ona v podstatě taky ne. Jenže oba se tenkrát soustředili zejména na rozkoš, než aby si vyprávěli důvěrnosti, které by je mohly sblížit jako pár. Zadívala se do jeho černých očí. „Chtěla jsem si o tom s tebou promluvit,“ navrhla váhavě. „Myslím, že není nutné, aby u Dariuse jedna z nich celou noc seděla, když spí. Jsem si jistá, že Rania a já to zvládneme.“ „Ale já chci pro svého syna jen to nejlepší,“ procedil mezi zuby. „Darius bude jednoho dne králem a potřebuje si zvykat na přítomnost služebnictva.“ Jasmine na něj přimhouřila oči. „Nemůžeš se prostě jen tak objevit a říkat takové věci,“ namítla a jakékoliv myšlenky na kompromis vyletěly oknem. „Možná z něj bude bankéř, žijící na anglickém venkově.“ Zavrtěl hlavou. „Ne, to nebude. Nikdy. Bude králem Razrastánu.“ „A jak by se jím podle tebe mohl stát?“ zeptala se neomaleně. Rty se mu stočily do zvláštního úsměvu. „Myslím, že na to znáš odpověď, Jazz,“ pronesl něžně. „Darius musí být můj legitimní dědic, a aby se to stalo, musíš se ty stát mojí ženou.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS278861
SHARON KENDRICKOVÁ
Rozprostřelo se mezi nimi křehké ticho, zatímco Jasmine na něj nevěřícně zírala. „Stát tvojí ženou?“ zopakovala slabě. „Jistě tě ta myšlenka nepřekvapuje, nebo snad ano?“ opáčil cynicky. „Dnes ráno jsem mluvil se svými nejbližšími poradci a představiteli vlády. Myslí si, že tě můj lid přijme, vzhledem k tomu, že jsi matka mého syna. A proto nevidím důvod, proč bych si tě nemohl vzít, pokud se celá ta situace vyřídí s taktem. Všichni vlastně došli k názoru, že náš sňatek je jediným uspokojivým řešením tohoto dilematu.“ „Dilematu?“ zopakovala. Začínala vřít vzteky. „Tak takhle mě vidíš?“ „Prosím, neber mě za slovo, ale mysli místo toho na to, co ti říkám, Jazz,“ pokračoval bez výčitek. „Nabízím ti tu manželství. Já, šejk, žádám tebe, obyčejného člověka, aby sis mě vzala. Nemyslíš, že už to samo o sobě je obrovský kompliment?“ Jasmine zavrtěla hlavou. Neměla pocit, že by jí skládal kompliment. Spíš to vypadalo jako… Jako by Zuhala přinutili udělat něco, co nechtěl. Jako by ho zahnali do kouta, odkud není úniku. Což byla taky ve skutečnosti pravda. Nemiloval ji. Nikdy ji nemiloval, tak jaké by měli šance, aby jejich manželství fungovalo? Vybavila si své vlastní rodiče. Na matčinu reakci, když se jí manželství začalo rozpadat pod rukama, a na to, jak se ho zoufale pokoušela zachránit. Nechci se stát mou matkou, pomyslela si. A rozhodně nechci, aby šejkova moc zadupala do země moji osobnost jen proto, aby se Darius stal jeho legitimním dědicem. „Je ještě příliš brzy mluvit o manželství,“ odpověděla a rychle vstala od stolu, aby nemusela snášet Zuhalův nevěřícný výraz. Rezolutně odešla k jednomu 100 Ukázka elektronické knihy