SHARON KENDRICKOVÁ
neměly zůstávat žádné zábrany. Znal její tělo po všech stránkách a někdy, když byl hluboko uvnitř, nedalo se téměř poznat, kde končí ona a začíná on. Při odjezdu do Razrastánu ovšem na nic z toho nemyslela. Měla v hlavě jedině svého syna. Jenže teď se její pocit viny z toho, že Darius nebude mít ve svém životě skutečného otce, přetavil do strachu, že dobrovolně vlezla do zlaté klece. Od chvíle, kdy vstoupila do paláce, se kolem ní doslova stahovaly stěny, i s veškerou jejich pečlivě střeženou nádherou. Rozhlédla se po obrovském a přezdobeném paláci a trochu omámeně si uvědomila, že Zuhal vlastní vše, kam až oko dohlédne. Ale nevlastní ji a na to nesmí zapomínat. Přijela sem s Dariusem proto, aby se dostala dál od zvědavých novinářů a vymyslela nějaký plán do budoucna, i když ještě neměla ani ponětí, jaký by mohl být. Dal jí jasně najevo, s jakým typem ženy se chce oženit, a ona jím rozhodně nebyla – ne, že by si někdy vůbec chtěla vzít tak chladného tyrana. Jistě neočekává, že tady zůstane nadosmrti, zatímco budou žít odděleně? Povzdechla si, protože jí bylo jasné, že bude muset vynaložit nějakou snahu. Potřebovala být s otcem jejího dítěte na stejné vlně, bez ohledu na to, co se mezi nimi v minulosti stalo. Takže se rozhodla odpovědět na Zuhalovy neobvykle starostlivé otázky. „Nic dalšího už nepotřebujeme,“ řekla. „Naše pokoje už nemůžou být útulnější a výhled do palácové zahrady je doslova dech beroucí. Nemám ani tušení, jak dokážete vypěstovat tolik květin v tak horkém podnebí.“ „Naštěstí máme přístup k vodě,“ odtušil jízlivě a mávl přezíravě rukou na znamení, že s ní nehodlá mluvit o zahradničení. „A co říkáš na vychovatelky, které budou pomáhat Ranie? Věřím, že je taky schválíš, Jazz.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS278861