OSMÁ KAPITOLA „Pan Robbins na zítřek slibuje dobré počasí,“ pronesla Beth. Seděla u jídelního stolu a slyšela ho vejít. Vždycky byla ráda u stolu první, aby se zorientovala v umístění talířů, mís, sklenic a příborů. „Můj sluha se dal na předpovídání počasí?“ zeptal se Ren, zatímco si sedal. Jeho židle zavrzala. „Ano, zvládá to díky svým kotníkům.“ „Kotníkům?“ „Bolí ho, když je před deštěm.“ „A teď ho tedy nebolí?“ „Ne.“ „Samozřejmě oceňuji, když jsem informován o nových trendech v meteorologii, ale vzpomínám si na to, že jsi téma anglického počasí označila za poněkud nudné. Začalo tě přece jen zajímat?“ „Ano. Rozhodla jsem se, že si uděláme piknik.“ „Ty jsi co?“ Slyšela těžký kovový zvuk, jako kdyby upustil nůž nebo vidličku. „Je teprve duben.“ „Zítra má být mimořádné teplo.“ „A to víš od Robbinse? Jeho zápěstí dokážou předpovídat přesnou teplotu?“ „Ne. Dnes bylo teplo a on říká, že pěkné počasí by mělo být i nadále,“ odpověděla.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS278856