Doktor popadl účetního za límec a jedním trhnutím ho postavil na nohy. „Já jsem nic neudělal, nic jsem neudělal…,“ fňukal muž. „Nic?“ zeptal se výhružně Radziwiłek a dloubal svoji oběť hlavní pistole do prsou. „Nic, vážený pane důstojníku, nic…,“ plakal účetní. Doktor se najednou rozzářil. „Když nic, tak se pobaví s námi! Pít! A hned! Rivko, koňak pánovi nalej!“ přikázal. Příchozí nemohl náhlé změně atmosféry uvěřit, Radziwiłek ho však bez ohledu na cokoli zatáhl k baru, Rivka mu nalila koňak, on ho vypil. Při třetí rundě se trochu uvolnil. Vypadalo to, že se dál bojí, ale začínal věřit, že vyvázne živý. Doktor ho zezadu objímal rukou, z níž nepouštěl browning, líbal ho na tvář a taky pil, pil rychle a hodně. „Jméno?“ vyptával se a líbal účetního na tvář. „Slunéčko,“ vykoktal. „Cože?“ nechápal Radziwiłek. „Slunéčko,“ zastyděl se Slunéčko. „Josef Slunéčko.“ „Slunéčko! Ausgezeichnet!“ zaryčel doktor. „Pan Slunéčko, jste moje přítel. Navždycky.“ Slunéčko nervózně přikývl. „Já něco ukážu, pane Slunéčko! Koukej. Slečno Rivko, klavír, hrát!“ Rivka zavolala na klavíristu, ten se neochotně vrátil a doslova se klepal strachy. „Pane Bykov! Hrát Einzug der Gladiatoren!“ přikázal doktor. „Hrát! Schnell!“ Bykov se začal klepat ještě víc. „To neznám… Velice se omlouvám, ale nevím, neumím…,“ zaúpěl. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS278677