Doktor popadl účetního za límec a jedním trhnutím ho postavil na nohy. „Já jsem nic neudělal, nic jsem neudělal…,“ fňukal muž. „Nic?“ zeptal se výhružně Radziwiłek a dloubal svoji oběť hlavní pistole do prsou. „Nic, vážený pane důstojníku, nic…,“ plakal účetní. Doktor se najednou rozzářil. „Když nic, tak se pobaví s námi! Pít! A hned! Rivko, koňak pánovi nalej!“ přikázal. Příchozí nemohl náhlé změně atmosféry uvěřit, Radziwiłek ho však bez ohledu na cokoli zatáhl k baru, Rivka mu nalila koňak, on ho vypil. Při třetí rundě se trochu uvolnil. Vypadalo to, že se dál bojí, ale začínal věřit, že vyvázne živý. Doktor ho zezadu objímal rukou, z níž nepouštěl browning, líbal ho na tvář a taky pil, pil rychle a hodně. „Jméno?“ vyptával se a líbal účetního na tvář. „Slunéčko,“ vykoktal. „Cože?“ nechápal Radziwiłek. „Slunéčko,“ zastyděl se Slunéčko. „Josef Slunéčko.“ „Slunéčko! Ausgezeichnet!“ zaryčel doktor. „Pan Slunéčko, jste moje přítel. Navždycky.“ Slunéčko nervózně přikývl. „Já něco ukážu, pane Slunéčko! Koukej. Slečno Rivko, klavír, hrát!“ Rivka zavolala na klavíristu, ten se neochotně vrátil a doslova se klepal strachy. „Pane Bykov! Hrát Einzug der Gladiatoren!“ přikázal doktor. „Hrát! Schnell!“ Bykov se začal klepat ještě víc. „To neznám… Velice se omlouvám, ale nevím, neumím…,“ zaúpěl. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS278677
„Dummkopf!“ zařval Radziwiłek a přistoupil ke klavíristovi, v ruce dál držel pistoli. „To snadné! Hudba z cirku! Hrát! Eins, zwei, drei!“ Když klavírista slyšel, že to má být cirkusová hudba, napadlo ho, o co doktorovi jde. Začal hrát, a jakmile začal, úplně zapomněl, že se bojí. I já jsem tu melodii znal, ačkoli jsem v cirkusu nikdy nebyl. Cirkus je bezbožná zábava, synové zbožných Židů do cirkusů nechodí. Synové mrtvých zbožných Židů, to je ale jiná. Ti evidentně chodí i do nevěstinců. Mizí zbožnost spolu se životem, mrtvý Žid už není zbožný? I kdyby nebyl, zbožnost mého otce nade mnou visela jako stín bouřkového mraku, velká a těžká. Pianista hrál. Jakmile jsem zaslechl první takty, okamžitě mě napadlo: to je melodie, kterou hrají v cirkusech, když do arény vstupují klauni. Radziwiłek mával pistolí do rytmu jako dirigent taktovkou, přiběhl k baru a položil Pantaleonovi ruku na rameno. „No, tak co…? Pane Pantaleon! No…! No! Pan Slunéčko tvářičku vidět!“ Pantaleon nereagoval. Hleděl před sebe. Pěsti už nezatínal, ruce položil naplocho na měděný barový pult. „No tak!“ rozkazoval doktor. „Tvářička!“ Pantaleon se pomalu otočil ke Kaplicovi. „Kmotře, Bůh je mi svědkem, už to dál nevydržím,“ zaduněl. Kaplica do sebe kopl sklenku koňaku. „Uděláš, co pan doktor nařizuje. Je to rozkaz. Organizace to tak vyžaduje,“ zavrčel, ale přestal se usmívat. Pantaleon se odvrátil od Kmotra a zahleděl se do stejného místa, kam zíral už od chvíle, kdy doktor vstoupil do salonu. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS278677
Měl jsem pocit, že tím pohledem už musel do dřevěného táflování za barem vypálit díru. „Šapiro!“ zařval Kaplica. „Kéž bys žral hlínu s hovnem…,“ zaklel Šapiro sám pro sebe. Zaklel, ale vstal. Zavrávoral, byl opilý, ale zaváhal jen na vteřinu. Vytáhl z kapsy pistoli. Přistoupil k Pantaleonovi. „Člověče, udělej, co říká,“ řekl jemně, jako by přesvědčoval dítě, aby vypilo rybí tuk. „Udělej. Jinak bude zle. Udělej to.“ Pantaleon popotáhl nosem. Zvedl se ze stoličky, udělal pár kroků a zastavil se uprostřed salonu. Znova popotáhl a pomalu si přejel rukou od krku nahoru, podél šíje, až k vrcholku hlavy. Zvednuté vlasy přikryl čepicí, spustil ruce. „No, sleduj, pane Slunéčko, sleduj tady! Bude cirkus!“ vykřikl spokojeně Radziwiłek a ukázal na zadní část Pantaleonovy hlavy. Pantaleon Karpiński byl otočený směrem ke mně. Viděl jsem jen jeho tvář, ústa a oči přimhouřené tak, že z nich zůstaly jen vzteklé štěrbinky. Pan Slunéčko naopak uviděl to, co mu Radziwiłek tolik chtěl ukázat. „Ježíši Kriste!“ vykřikl pan Slunéčko k Radziwiłkově radosti a začal utíkat, jako by zahlédl ďábla. Radziwiłek za ním vystřelil, kulka se otřela o vycpané rameno saka pana Slunéčka a zaryla se do zdi. Pan Slunéčko utekl. Radziwiłek se na mě podíval, jako by si teprve teď všiml, že tam jsem, a ukázal na mě pistolí. „Kdo je to?“ zeptal se. „Co je to za Židáka?“ „On je tady se mnou,“ řekl klidně Šapiro. „Přijď sem!“ rozkázal Radziwiłek. „Koukat!“ Pantaleon stál bez hnutí. Sesunul jsem se ze židle a přišel blíž. 100
Ukázka elektronické knihy