Co většinou pracuju, popsal jsem už vlastně hleděním z toho okna. Je to pořád dokola. A zbývá mi ještě čas zajít totéž udělat k vinotéce. Před námi je víkend a vidím, že Ká dochází sirup k pití. Stavím tedy tu skoro prázdnou láhev mezi dveře, abych, až se vrátím, si vzpomněl, že jsem ji chtěl cestou koupit. U vinotéky sedám na konci práce a zapisuju cosi, protože věci do knihy mě napadají jedině když nad ní přímo nesedím. Teď přichází V. „Nazdar. Sedni si a pomoz mi dejchat.“ „Píšeš poslední vůli?“ „Ty vole, tu už mám dávno napsanou.“ „Jo, člověk není nikdy dost připravenej.“ „Krchovy se jen hemží lidma, co si mysleli, že tady budou navždycky.“ Amen.
JE NEDĚLE A ODEHRÁVÁ SE, tentokrát v kompletním složení, nedělní pozdnější oběd. „Hele víš ty, co je vůbec dneska za den?“ „Neděle.“ „A kromě toho?“ „Co? Nějakej svátek, nebo co?“ „A ne jen tak ledajakej. Dneska je Den otců! Já jsem se na něj celej rok těšil a teď jsem zvědavej, co mi dáš za dárek.“ „Co? Mně to nikdo neřekl!“ „Musíš ty nám říkat, že ti máme koupit k něčemu dárek?“ „Hele a cos ty mi koupil ke Dni dětí?“ „Už nejsi dávno dítě. Seš snad dítě?“ „Koupili jsme ti knížku,“ říká I., protože je jasný, že já to už nevím. „No ale cos mi koupil jenom ty!“ „To ti máme oba zvlášť kupovat dárky?“ „No hele, kdybys měl dvě děti, taky bys chtěl, aby ti obě něco daly, ne aby ti něco dalo jen jedno a druhý se na tebe vykašlalo.“ „Takhle se na mě vykašlalo jediný dítě.“ Kvetou už takřka všecky keře. Zpestřeme si to jakýmsi pomyslným závodem. Regent zvítězil na celý čáře, všude má po odkvětu, zaschlý okvětní lístky, pokud to jsou ony, odpadávají a odhalujou drobný kuličky. Druhá pozice je vyrovnaná, Johanniter a Cabernet Cortis. Závěr startovního pole pak připadá Dornfelderu a Lau96 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS278476