14. DO TOHO DĚDEK HORÁČEK
Petr vylézal z vody a někde za sebou nechal Fandu, který si sice koupání v jezeře užíval, ale nebyl zvyklý. Pohledem vyhledal Matěje, který jen v šortkách stál u grilu, popíjel pivo a staral se o maso. Přesto mu neušlo, jak si ho Matěj často prohlíží. Bavil se s Peťulkou a vypadalo, že si rozumí. Přesto několikrát sklouzl pohledem k Petrovi. Nebo k Fandovi? To Petr nevěděl, přesto ho potěšilo, že Matěj nezklamal a chová se v pohodě. Štvalo ho, že na sobě musí mít šortky, když tady byl kamarád se ženou, netroufal si koupat se nahý, jak byl zvyklý. Proto, když se otřel do jedné z osušek, které Matěj prozíravě připravil na verandě, vběhl do domu a v koupelně se převlékl do kraťasů, které tam měl. Vrátil se zpět na terasu a viděl Fandu, který se tam otíral a převlékal přímo na místě. Prostě klasický ženáč, který by si bez manželky nevyměnil ani spodní prádlo. Petr se musel pousmát. „Dáte si taky panáka?“ zeptal se Petr, když kolem něho procházela Fandova manželka, která nesla mokrou osušku na terasu, kde byl sušák. Bylo vidět, že Matěj počítal se vším. „Co máš dobrého?“ nadchla se Peťula. Moc často alkohol nepila, ale na takových akcí si občas něco dobrého dala.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS278461
„Tak znáš mě,“ uculil se Petr. „My dva si dáme vždy jen to nejlepší. Poslední dobou začali pít při jejich setkáních mangový rum. Ten chutnal oběma. „Co mám dát Fandovi?“ „Tomu je to jedno,“ máchla Petra rukou směrem ke svému manželovi. Přesto to nevyznělo nijak opovržlivě, svého muže znala a milovala. „Dá si to samé, co my. Co si dá tvůj nový kamarád?“ „Petruško, není zatím nikdo, kdo by nahradil Ondru nebo Dana,“ povzdechl si Petr „tohle je skutečně jen kamarád, který mi tu pomáhá a dostal se do nouze, tak jsem mu nabídl, že tu může zatím bydlet, než se to vyřeší.“ „Věř, že bych ti přála, aby si zase byl šťastný,“ povzdechla si Peťula, přistoupila k němu a přátelsky ho objala. „Každý z nás má právo na své štěstí. A nenech si ho od nikoho vzít. Pokud cítíš, že je to správné, nevyháněj ho od sebe,“ dodala Petruše. Petr pochopil, že Fandova žena ví, o koho se jedná. Fanda jí určitě o Matějovi řekl. Ona to však brala po svém. „Děkuji, mám tě moc rád,“ podíval se jí do očí a přátelsky ji políbil na tvář. Její chování mu zvedlo nejen sebevědomí, ale i náladu. Raději vešel do kuchyně. Cítil se dojatý. „Můžu dostat i já?“ zeptal se Matěj, který vešel do kuchyně ve chvíli, kdy Petr naléval mangový rum do skleniček. „A umíš počítat?“ neodpustil si Petr malé rýpnutí. Samozřejmě počítal i s Matějem. Byli tady čtyři, tak měl stejný počet sklenic na tácu. „Nestíhám,“ uculil se Matěj a rychle zaběhl na záchod.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS278461
Petr ho sledoval pohledem. Nebylo v tom nic perverzního, jen si znovu uvědomil, jak ten kluk často běhá na záchod. To, že nejde čůrat, poznal podle zvuků, které se vzápětí z oné místnosti ozvaly. Nešlo, aby si nevzpomněl na Ondru. Pocítil smutek. Začínal mít o Matěje strach. Rozhodl se, že si s ním o tom v nejbližší době promluví. Mohlo mu to sice být jedno, ale tohle už jednou prožil a nestál o to, aby to zažíval znovu. „Vážení, popojedeme a dáme si něco na povzbuzení,“ oznámil Petr, který počkal, až se Matěj vrátí ke grilu, a vyšel s tácem, kde byli čtyři skleničky. Všimnul si, jak Matěje potěšilo, že tam je jedna i pro něj. Mrzelo ho, že si ten kluk mohl myslet, že by na něj zapomněl. Matěje bral jako rovnocenného společníka jejich party. „Tady se chlastá a bez nás!“ ozvalo se od lesa. Petr se vylekaně podíval po hlase. Ve chvíli, kdy mu došlo, kdo se k nim blíží, povzdychl si. Včera se sice neviděli, ale to mu až tolik nechybělo. Rýpání starého Horáčka si užíval dvakrát do týdne víc než dost. Překvapilo ho však, kde se tady dědek takhle navečer bere. „Co tady děláte?“ „Tváříš se mladej, jako by si mě neviděl rád,“ uculil se dědek, když došel ke grilu a mlsně nasál vůni masa. „Netvrdím, že mi vadíte, jen nechápu, co tady děláte. Takovou dálku.“ „Když ty sis dělal do plen, já sem chodil s holkama,“ nenechal si starý Horáček zkazit náladu. „A když už jsem tě poctil svou návštěvou, myslím si, že si zasloužím nějaké občerstvení.“
100 Ukázka elektronické knihy