98
Tři roky krve
Postupem času se přece jen důrazné pronásledování holandských lodí začalo projevovat. Holandský obchod s Pobaltím se snížil o více než dvě třetiny a mezinárodní obchod vykázal pokles o téměř čtyřicet procent oproti roku 1664. Přesto se lodě VOC – a nejen ty – neustále vydávaly na cestu i přes obavy z hrozícího nebezpečí. Byli i tací, kteří nechtěli příliš riskovat a raději nechávali své lodě zakotvené ve francouzských přístavech, kde čekaly na vojenský doprovod. Pobřežní plavba i přes nebezpečí stále pokračovala, Holanďané stále sázeli na to, že anglické lodě s větším ponorem nebudou schopné nedaleko pobřeží zaútočit. Králova strategie založená na důkladném narušení nepřítelova obchodu sice přinášela své ovoce, přesto holandské zisky z obchodu neustále převyšovaly ty anglické. Na rozdíl od Angličanů, holandské admirality nebyly tak vstřícné ve vydávání Letters of Marque. Zprvu se generální stavy obávaly také reakce francouzského krále, později přece jen polevily. Začaly je opatrně vydávat, ale až poté, co admirality získaly dostatečné množství důstojníků a námořníků k obsazení válečných lodí. Držitelé tohoto listu museli námořnictvu dodat především adekvátní počet námořníků potřebný k obsazení vlastních lodí. Holanďané nevyužívali ke kořistění válečné lodě, i když jim v tom vysloveně nebránili, kdykoliv se jim naskytla příležitost. A to se podařilo například v květnu. Do rukou námořnictva se dostalo devět anglických obchodních lodí na cestě z Hamburku. Škoda na zabavených lodích a nákladu převýšila dvě stě tisíc liber. Holandští privateeři se vydávali až k západnímu pobřeží Irska, kde očekávali navracející se bohatě naložené lodě ze Západních Indií a Severní Ameriky. Námořní cesty z Afriky po de Ruyterově zásahu až tak zajímavé nebyly. Ale i tady se občas povedl dobrý úlovek, který se dařilo ihned zpeněžit ve francouzských či španělských přístavech. Zdejší holandští konzulové působili zároveň jako odhadci a místní úřady přivíraly oči, co to šlo. Bez pozornosti nezůstaly lodě převážející uhlí z Newcastlu ani obchodníci dopravující dříví, sůl či brandy poblíž pobřeží.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277986
16 6 5
99
V konečném součtu se podařilo během prvního roku války zajmout téměř sto třicet lodí plujících pod anglickou vlajkou, což byla jen třetina z celkového množství za celou dobu války. Škody na obchodu byly pro obchodníky z City – a nejen pro ně – mnohem citelnější než na opačné straně a v konečném důsledku se s přibývajícím časem projevovala i na náladách obyvatelstva.
„A prosazujte naše právo…“ … a nadvládu na všech mořích, a naše právo proti násilí, uzurpacím, loupežím ve vší vznešenosti!“ Takto nějak si král Karel II. představoval a počátkem dubna 1665 adresoval základní pokyny vrchnímu veliteli celého Královského námořnictva vévodu Jakubovi. K tak nadnesenému tónu měl důvod, vždyť společně vybudovali silnou a mohutně vyzbrojenou flotilu. Byla jejich chloubou a měla smést Holanďany z hladin moří jednou provždy velikou rozhodující bitvou. Ve svém nadšení nebyli osamoceni. Londýnský starosta spolu se staršími se rozhodli financovat stavbu osmdesáti dělové Loyal London. Svou výzbrojí a mohutností vyjadřovala názor většiny Londýňanů a stejně optimistická byla i většina politiků. Jedním z vážných problémů, se kterými se Královské námořnictvo potýkalo, byl katastrofální nedostatek námořníků. Vždyť bylo zapotřebí posádkami zaplnit více než sto válečných lodí. Ale na jejich paluby se téměř nikdo nehrnul. Privateeři nebo obchodní loďstvo nabízelo mnohem zajímavější finanční podmínky a také nesrovnatelně menší nebezpečí ztráty zdraví, či dokonce života. Do akce se proto musely pustit tzv. press gangy, což byli ve skutečnosti verbíři obvykle placení od „kusu“. Ti zkoušeli sehnat posádky zprvu na bázi dobrovolnosti, a když to nešlo tak, jak bylo zapotřebí, nikdy neměli problém s využitím veškerých praktik, jen aby dostali požadovaný počet námořníků na palubu. Nedostatek byl tak velký, že nepohrdli ani muži staršími padesáti let, i když se dobře vědělo, že pro službu na moři už nejsou nejvhodnější. Některé dokonce násilím odváděli z palub obchodních lodí. Jen rybářům a posádkám
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277986
10 0
Tři roky krve
lodí převážejících uhlí se prozatím museli vyhýbat. Ti byli důležití pro ekonomiku země. Holanďané služeb press gangů nevyužívali, zásadou služby na palubách jejich válečných lodí byla dobrovolnost. Kvůli tomu měli i oni problém, jenže spíše finanční povahy, protože generální stavy rozhodly zvýšit žold námořníků z devíti až desíti na dvanáct guldenů měsíčně. V dubnu došlo k dalšímu zvýšení až na osmnáct guldenů. Platby nebyly všude stejné, lišily se admiralita od admirality, ale vesměs se pohybovaly v rozmezí od patnácti do osmnácti guldenů. Na rozdíl od Angličanů neměly admirality nikdy problém s včasným vyplacením žoldu a pozůstalým vdovám a sirotkům proplácely i štědré náhrady za zranění či ztrátu života jejich blízkých. K válečnému námořnictvu se nakonec hlásilo poměrně dost mužů, i když de Witt neměl přílišnou radost z toho, že někteří patřili opravdu ke spodině a že zpočátku z nedostatku nechal najímat i cizince. Vzhledem k neblahým zkušenostem z předchozí války se de Witt rozhodl osobně koordinovat válečné úsilí všech pěti admiralit. Hlavní těleso flotily už nemělo být používáno jako doprovod konvojů obchodních lodí a také se nemělo zaměřovat na narušování obchodu. Úsilí předchozích let, budování více jak stočlenné flotily mnohem těžších lodí s většími děly nesmělo být rozmělňováno drobnostmi, ale mělo se soustředit na velké námořní střetnutí s protivníkem. To bylo rozhodující pro výsledek války. Námořnictvo také opustilo praktiku předchozích let a už si nepronajímalo obchodní lodě, které muselo dozbrojovat. Výjimku dostalo několik opravdu velkých indiamenů VOC, protože ty byly schopné sekundovat těžkým válečným lodím. Jen silná flotila byla schopná zajistit námořní převahu a prosazovat zahraniční politiku, přesvědčoval de Witt ostatní regenty o nutnosti všech těchto opatření a vysokých výdajů. Válka sice začala, ale Van Gogh i sir Downing stále úřadovali na svých vyslanectvích. V Amsterodamu i v Rotterdamu nadále působili angličtí obchodníci. Ani pravidelné lodní poštovní spojení mezi oběma zeměmi prozatím narušené nebylo. K tomu došlo až v roce 1666 poté, co si de
Ukázka elektronické knihy