mizejí. Je to potvrzené, ale nikdo o tom nebude celý den mluvit, nikdo se o tom ani nezmíní tohoto rána, ach, kdy ve vzduchu cítíte první mráz, dost surový, aby vás zaštípal v nose, ale ještě stále nejistý na to, aby vám křehly kosti v těle.
Seděla jsem v čekárně advokátní kanceláře, dohodla jsem si schůzku na jednu hodinu. Pozorovala jsem ubohé vybavení místnosti, nebylo tu nic k obdivu, nic k prohlížení. Samé dekorační paskvily, co se tvářily jako minimalistický vkusný design. Váza s umělými kytkami, květináče se zeleným plevelem, konferenční stolek s prosklenou deskou, malá, nepohodlná koženková křesílka s nesmyslně umístěným knoflíkem uprostřed sedáku, takže vás škrábal do zadku, tři obrázky, na každém z nich černobílá fotka nějaké další kytky nebo kameny nebo ulice, a v tom vždy do červené nebo modré nebo žluté barvy vytažený jeden prvek. Všechno bylo laděno do šedé, jen sem tam nějaká agresivní pastelová barva. Zdálo se, že tu už řádil někdo přede mnou a sebral, co šlo. Měla jsem ještě pět minut čas. Zvedla jsem se z knoflíku a došla k jednomu z obrázků. Žlutý brouk – auto brouk – na šedé zaprášené ulici. Pohla jsem s ním na stranu, takže visel nakřivo. Ukročila jsem dozadu, abych si to lépe prohlédla. Vrátila jsem se, abych to ještě trochu upravila, ale zaslechla jsem za sebou kroky. Pomalu jsem se otočila. Vyrostl tu v celé své vysoké nádheře.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277660