I . S m y s l o v á j i s t o t a – č i l i „ t o t o“ a m í n ě n í
103
a neotočím se, aby se mi „zde“ stalo ne-stromem; ani nezaznamenávám, že jiný Já vidí „zde“ jako ne-strom nebo že Já sám beru jindy „zde“ jako ne-strom, „nyní“ jako ne-den, nýbrž Já jsem čisté nazírání: Já pro sebe zůstávám u toho, že „nyní“ je den nebo také u toho, že „zde“ je strom; ani nesrovnávám samo „zde“ a „nyní“ navzájem, nýbrž trvám na jednom bezprostředním vztahu: „nyní“ je den. [105] Protože tím tato jistota již nechce přistoupit na to, že ji upozorňujeme na „nyní“, které je noc, anebo na Já, pro kterého je noc, přikročíme k ní a necháme si ukázat ono „nyní“, které je tvrzeno. Musíme si je nechat ukázat, neboť pravda tohoto bezprostředního vztahu je pravda tohoto Já, který se omezuje na „nyní“ a „zde“. Kdybychom se k této pravdě vztáhli později či bychom od ní byli vzdáleni, neměla by vůbec žádný význam, neboť bychom překonali bezprostřednost, která je pro ni bytostná. Musíme tudíž vstoupit do téhož časového nebo prostorového bodu, nechat si ji ukázat, tj. nechat se učinit tímž tímto Já vědoucím s jistotou. Podívejme se tedy, jak je uzpůsobena bezprostřednost, jež je nám ukazována. [106] Je ukázáno „nyní“; toto „nyní“. „Nyní“; přestalo již být, když je ukázáno; „nyní“, které je, je jiné než to ukázané a my vidíme, že „nyní“ je právě tímto: když je, již není. „Nyní“, jak je nám ukazováno, je něčím, co bylo; a to je jeho pravda; nemá pravdu bytí. Přece je tedy pravdou to, že bylo. Avšak co bylo, není ve skutečnosti žádnou bytností; NENí – a šlo o bytí. [107] Vidíme tedy, že v tomto ukazování je jen jeden pohyb a jeho následující průběh: 1) Já ukazuji „nyní“, „nyní“ je tvrzeno jako pravda; ukazuji je však jako to, co bylo, čili jako překonané, překonávám první pravdu a 2) nyní Já tvrdím jako druhou pravdu, že „nyní“ bylo, že je překonáno; 3) avšak co bylo, není; Já překonávám bylost čili překonanost – překonávám druhou pravdu, neguji tím negaci „nyní“ a vracím se tak zpět k prvnímu tvrzení: že „nyní“ je. „Nyní“ a ukazování „nyní“ je tedy uzpůsobeno tak, že ani „nyní“, ani ukazování „nyní“ není bezprostřední jednoduchostí, nýbrž je to pohyb, který se vyznačuje různými momenty; je kladeno toto, je však spíše kladeno něco jiného, čili „toto“ je překonáno; a tato jinakost čili překonání toho prvního je sama opět překonána a tak dochází k návratu k tomu prvnímu. Avšak toto do sebe reflektované první není zcela přesně tímtéž,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277532