kůži se začaly slétávat mouchy. Z kamení přiběhla ještěrka a dlouhým jazýčkem olizovala tratoliště. Brzy přibyly další ještěrky. Tammenhaara je odháněl holí, ale ony se pokaždé znovu vrátily. Seděli mlčky vedle sebe na kameni, když se nad nimi objevila helikoptéra. Zeuse připevnili do popruhů a vytáhli nahoru do vrtulníku. Dolů se spustil muž, který je začal vyslýchat mizernou angličtinou, co a jak se stalo. Chvíli je poslouchal a nepřátelsky podotkl, že k nehodám dochází každoročně a z devětadevadesáti procent bývají na vině samotní lezci. Na tuhle trasu se vydává příliš hodně neopatrných a nezkušených trekařů. Zpočátku si záchranář očividně myslel, že Rosie je blízkou osobou, ale když vyšlo najevo, že je pouze jiná trekařka, stal se ještě lhostejnější než předtím. Rosie si nepamatovala Kristino příjmení a nevěděla ani, jestli je Krista Zeusova manželka, družka nebo jen kamarádka. S upřesněním faktů nepomohl ani Tammenhaara. Nakonec Rosie poskytla své vlastní kontakty do Finska. Záchranářův výraz napovídal, že i s jižním pólem by se spojil snáz. Než měli Rosie nebo Tammenhaara vůbec kdy přemýšlet, kdo z nich poletí se Zeusem, záchranář jim oznámil, že ve vrtulníku není žádné místo navíc. Na kousek kartonu jim napsal název a adresu nemocnice v Corte ve střední části ostrova. Když se Rosie zeptala, jak se tam dostane, odpověděl jí otázkou: Jak jste se dostali sem? Vrtěl hlavou i ve chvíli, kdy ho na laně vytahovali zpátky do helikoptéry.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277515