Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277512
Sladkomil lepivý Sladkomil lepivý v cukru si libuje, bonbony, sušenky, sladké on miluje. Čokoládu nosí s sebou v kapse svého batohu, kontrolovat často musí, nevlezl-li mu kaz do zubu. ~ Sladkomil lepivý má baculaté tělo i obličej, červené tváře se spokojeným úsměvem a na hlavě velkou čepici z borůvky. Oblečení nenosí, aby nebylo celé olepené od sladké šťávy. V ruce drží košík se sladkostmi a na krku se mu houpe řetízek s lízátkem. ~ Dopřává si nejen cukrovinky, ale také spoustu sladkého šťavnatého ovoce. Pokud mu někdo nabídne bonbon, sušenku nebo dortík, nikdy neodmítne. ~ Moc rádi s ním budete chodit do cukráren na rozličné zákusky všech chutí a barev. Jeho radost a nadšení jsou nakažlivé.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277512
Sladkomil lepivý se přejedl k prasknutí „Tatí, dneska jsme dostali ve školce lízátko!“ chlubil se Tomášek, sotva za sebou zavřeli vrátka areálu mateřské školky. „Lízátko? Od koho? A já myslel, že ty nemáš lízátka rád. Tuhle večer jsi mně a mamince tvrdil, že už si lízátko nikdy nevez meš, že je ošklivé a nezdravé,“ pousmál se tatínek. „Od Michalky, slavila dnes svátek. Rozdala je všem dětem. Můžu si ho rozbalit?“ zadíval se Tomášek tázavě na tatínka. „Výjimečně, dnes ale už žádná jiná sladkost nebude, ano?“ „Ano, tatí, slibuji!“ vykulil Tomášek na tátu oči a už šustil celofánem, aby si vybalil tu sladkou pochoutku. Šustění papírků od bonbonů a jiných sladkostí vždy zaručeně probudí Sladkomila lepivého. A taky že jo. Ten své baculaté tělo pomalu roz hýbal, zkontroloval si košíček sladkostí a rozhlížel se do všech stran. Jeho červené tváře se rozzářily radostí, když uviděl v Tomáškově ruce barevné lízátko. Tomášek si lízátko pomalu vychutnával, aby mu vydrželo po celou cestu domů. Sladkomil se nevydržel jen dívat a vytáhl ze svého ma lého košíku také nějakou tu sladkost. Při vychutnávání té dobroty si představoval nové barevné dortíky, misku se sladkými jahodami a vánoční čokoládové figurky, které měl Tomášek stále schované od Vánoc ve svém šuplíku. „Tady jste! Vám to dnes ale trvalo. To jste šli domů hlemýždím tempem,“ vítala je maminka s úsměvem. „To víš, Tomášek dostal ve školce lízátko, tak jsem mu ho dovolil. Šli jsme tedy pomalu, aby mu nezaskočilo,“ mrkl tatínek na Tomáška, který v ruce držel už jen holou tyčku. „Bylo malinké, mami,“ uklidňoval maminku Tomášek. Věděl, že vidí nerada, když se láduje sladkostmi. Pokaždé ho varuje, že bude mít zubní kazy a zuby mu vypadají. Ale
100 Ukázka elektronické knihy