Povídky za zrcadlem (Ukázka, strana 99)

zmohl se pan Vocásek na otázku. Naprosto hloupou, uvědomil si vzápětı́, protože skřı́tkové přece existujı́ jenom v pohádkách. To přece vidı́š, ne?“ ušklı́bl se mrňous. Celým ” ” jménem Poletušák kobercový.“ Pan Vocásek nevycházel z údivu. A to jako bydlı́š ” v mým koberci?“ Ne ve tvém, ale ve svém,“ opravil ho důrazně ” skřı́tek. Vždyt’ ty ani nevı́š, co tady máš za poklad.“ ” Pan Vocásek nedůvěřivě pohlédl na opelichaný koberec. To jako tenhle?“ ” No jasně! Ty, starej vetešnı́k, nepoznáš vzácnou ” věc? Copak se všechno drahocenné musı́ vždycky blýskat zlatem?“ To nemusı́,“ uznal pan Vocásek, protože si ” vzpomněl na svou chloubu, sbı́rku starých porcelánových konviček. Ale tohle? Za takovej koberec mi ” nikdo nedá ani dvacku.“ Že ne?“ zasmál se skřı́tek. Ty jsi mi teda ob” ” chodnı́k! Tak si sedni, něco ti ukážu.“ Jako kam?“ nechápal pan Vocásek. Na ten ” ” špinavej koberec?“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277509