(99)
Kolem nás probíhal šplouchající konec světa. Apokalypsa kotelního kamene a zrezivělých trubek. Film Vetřelec byl analogií vodovodní havárie, která trhá zdi a ničí náš zdánlivý klid. V dětské knize Kde jsi, Cyrile? Viktor Vorošilskyj připisuje problémy s vodou existenci entropie. Na podobné téma vznikla také komedie. Existovaly na to písně a skeče. Oblíbeným epizodním hrdinou socialistické kinematografie byl namydlený muž, který se opásaný ručníkem a oslepený šamponem vydá hledat instalatéra (či opilého správce s klíči od kohoutu). Metafora se naskýtala sama. Na mou matku však nic takového neplatilo. Ona věřila v individuální zodpovědnost. Systém proudil, protékal a práchnivěl, avšak zpoza komunální katastrofy se nořila konkrétní tvář. A to konkrétně obličej inženýra Šufáčka. Inženýr Šufáček byl však nepolapitelný. Řádil v terénu. Trávil čas na schůzích. Chodil si pro instrukce k nadřízenému pracoviště. A nejčastěji zkrátka nezvedal telefon anebo zbaběle vyvěšoval sluchátko. Někdy mě matka po třetím nepodařeném pokusu pověřila vytáčením čísla. Mnohokrát jsem otočil telefonním ciferníkem. Marně. Obsazeno. Ještě jednou. Obsazeno. Matka nepřijímala laciná ospravedlnění. Ze zásady nebrala výmluvy typu: „Snažil jsem se.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277355