Vešli do ulice, kde bydlel Mevlutův strýc. Mevlut se na dům, kde už byl od té doby, co přišel do Istanbulu, určitě stokrát a kde se Süleymanem, Korkutem a tetou strávil tolik šťastných chvil, teď zadíval očima rozhněvaného levičáka vylepujícího plakáty a musel dát otci za pravdu. Tenhle dům vybudovali společně a celá Aktaşovic rodina, strýc a bratranci, jim ho vyfoukli pod nosem. Kolem nikdo nebyl. Mevlut nejviditelnější místo na zadní zdi vydatně potřel lepidlem a Ali tam připlácl dva plakáty. Pes v zahradě poznal Mevlutův pach a jenom úplně tiše vrtěl ocasem. Taky na ostatní tři zdi vylepili plakáty. „Stačí, uviděj nás,“ špitl Ferhat. Mevlutův vztek ho vyděsil. Z osvobozujícího pocitu, že dělá něco zakázaného, se Mevlutovi zatočila hlava. Prudce žíravý louh sodný ho pálil na konečcích prstů a na dlaních a on v dešti promokával, ale bylo mu to jedno. V prázdných ulicích lepili plakáty ostošest, až se dostali na vrchol kopce. Na zdi mešity Hadžiho Hamita Vurala obrácené k náměstí se obrovskými písmeny psalo „Zákaz vylepování plakátů“. Nápis byl polepen reklamami na mýdlo a prací prášky, plakáty nacionalistických spolků, na nichž stálo „Bůh chraň Turky“, a oznámeními o koránských kurzech. Mevlut na všechny tyhle papíry s gustem napatlal lepidlo a zakrátko vyzdobili celou zeď vlastními plakáty. Ve dvoře nebyla ani noha, a tak polepili zdi mešity dokonce i zevnitř. Zaslechli nějaký hluk. Sice to jen práskly dveře ve větru, ale oni to v první chvíli měli za výstřel a dali se na útěk. Mevlut cítil, jak na něj z kbelíku v jeho ruce šplouchá louh, přesto běžel dál. Dostali se pryč z Duttepe, ale tak se styděli za svoji vystrašenost, že pak pracovali na dalších kopcích, dokud jim nedošly plakáty. Na sklonku noci jim z té žíraviny hořely ruce jako oheň a místy krvácely. Süleyman. Jak říká můj brácha: když má alevita na kahánku, lepí na zdi mešity komunistický plakáty. Aleviti jsou vlastně tišší, pracovití lidé a nikomu neškodí, ale někteří dobrodruzi na Kültepe se za peníze od komunistů snaží vrazit mezi nás klín. Tihle marxisti-leninisti si nejdřív usmysleli, že získají pro komunismus a odborářství neženaté dělníky, které si Vuralovi přivedli z rodného Rize. Ti na rozdíl od rudých samozřejmě nepřišli do Istanbulu dělat blbosti, ale vydělat si peníze, a rozhodně neměli v úmyslu skončit v lágru někde na Sibiři nebo v Mandžusku. Lidi z Rize si nenechají věšet -104-
01_NOW_pamuk_cosi divneho hlavě 488.indd 104
21.5.2020 11:34:41
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277328