vyrovnány dluhy – zcela beztrestně a bez žádného soudu… Dělník pracoval více než 20 hodin denně… V armádě vládl systém tělesných trestů, vojáci byli biti holemi… Židé se mohli pohybovat pouze po některých ulicích, po ostatních nesměli…‘.“ Paweł se upřímně rozesmál. „Ty se směješ? Možná se směje ještě několik dalších, doslova. Ti, kteří ještě myslí ve starých kategoriích. Dříve jsme tvrdili, že něco takového by byla humoristická četba. V tom jsme se mýlili. Není to humoristická literatura. Oni to u nás masově šíří a… lidé se nesmějou. Nepředstavitelné? řekneš. Ovšem, jako příklad můžu uvést knihu vydanou v Londýně o tom, že chodci nesměli procházet kolem královského paláce jinak než po kolenou, nějak tak. Zaručuju ti, že se také nebudou smát, až budou obsazeni bolševiky. To ti zaručuju. ‚Nepředstavitelné‘ to může být jedině, pokud existuje možnost poukázat na tu lež prstem. Avšak v okamžiku, kdy bude ten prst paralyzován, bude už vše možné. Oni o tom vědí.“ „No, ale v zahraničí…“ „Co v zahraničí? Každé popření pouze způsobí, že bude popíraná záležitost sporná. A miliony lidí si řeknou: Není kouře bez ohně. Je to geniální, můj drahý! Stotisícový náklad určený k rozšíření v naší zemi, která ještě před půl rokem věděla, jak to skutečně bylo!“ Schoval brožuru a vytáhl jinou knížečku, v červené, plátěné vazbě. „To s sebou vozíš knihovnu?“ zavtipkoval Paweł. „S určitým záměrem… pro misijní účely,“ odpověděl Tadeusz stejným tónem. „Možná si myslíš, že tímto způsobem píšou pouze na nejnižších stupních propagandy,“ pokračoval, „tak si poslechni velkého spisovatele Maxima Gorkého, jak píše o nesovětském světě: ‚A co byste dělali, kdybyste neuměli lhát? Ohromnou zásluhou sovětské moci je založení takových tiskovin, které seznamují obyvatelstvo s životem na celém světě a odhalují lži tohoto života… Příznačné pro tento svět je nepřátelský vztah vůči myšlenkám…‘.“ „Dost,“ máchl Paweł rukou. „Ty si to můžeš dovolit, přerušit to, ale miliony a miliony musí tyto věci poslouchat, musí. Dostane se jim to do hlav. Jaká
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277290
vlastně může být diskuse, když je vše postavené vzhůru nohama. Slova mají opačný význam nebo nemají žádný. Odeber lidem původní význam slov a dostaneš právě ten stupeň psychické paralýzy, které jsme dnes svědky. To je ve své jednoduchosti tak geniální jako to, co udělal Bůh, když chtěl ochromit vzbouřence, kteří stavěli babylonskou věž: zmátl jim jazyky.“ „Takže jakým způsobem lze podle tebe odstranit tuhle kolektivní paralýzu vyvolanou hypnózou lži?“ „Každopádně ten způsob nemůžeme hledat v polemice. Sama polemika nás totiž vynese na oběžnou dráhu a vhodí nás přímo do roviny bolševické absurdity.“ „Tak jakým způsobem? Řekni.“ „Je třeba ho hledat mezi stejně jednoduchými podmíněnými reflexy. Střílením!“ Paweł se posadil a odtáhl ruku od kočky: „Jakým střílením? Do koho? „Jednoduše. Prostě. Do bolševiků.“ Rozhostilo se mlčení. Tadeusz stále přecházel po pokoji. Kočka, která doposud předla, ztichla a zadívala se na Pawła. „Promiň,“ promluvil Paweł, „ale není tohle řešení až příliš prosté? Řekl bych, naivní?“ „Znáš Andersenovu pohádku Císařovy nové šaty?“ odvětil Tadeusz, přičemž se zastavil uprostřed místnosti. „Víš, tu, co je o šatech, které mohou vidět pouze lidé spravedliví, a když si v nich vyšel král, všichni křičeli: To jsou překrásné šaty! I když byl král ve skutečnosti nahý. Nikdo se neodvážil přiznat, že je nevidí. Až naivní dítě jako první zvolalo: Ale vždyť je nahý! Teprve tenhle naivní výkřik navrátil všem potřebné vnímání skutečnosti. Stejně tak první, naivní – jak ho nazýváš ty – výstřel…“ „Ne všechno se dá zjednodušit pomocí metafor a citátů. Kdyby byl život naplněn pouze vzorci, které lze následovat… Především ale s sebou střelba ponese oběti z řad střílejících. A co víc, může to vlastně nahrávat bolševikům, protože se tak odhalí jejich nepřátelé, budou to považovat za provokaci…“ „Jako by i bez toho nevěděli, kdo je jejich nepřítel!“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277290
„Po Kirovově vraždě,“ pokračoval Paweł nerušeně, „zaplatila životem nejen stranická opozice, ale stovky tisíc lidí, zejména pozůstatky ruských antisovětských kruhů.“ „Teď ti vytknu naivitu uvažování já. Stále ještě uvažuješ v ‚buržoazních‘ kategoriích. Takové věci jako záminky či provokace, v jejich původním, materiálním významu, taktéž prošly proměnou. Za dob, kdy stříleli do Kirova, nebyl ještě onen bolševický vynález perfektní, jako je dnes. Kirov – to byl vlastně poslední symptom uplynulého času. To, čeho dnes dosáhli pomocí svého kola, umístěného pod proud kondenzovaných lží, je přesvědčilo, že staré metody policejních provokací jsou zbytečné. Hitler, když napadl Polsko, nechal v pohraničí převléknout nějaké lupiče do polských uniforem a poté jim nařídil zaútočit na německé stanice. Staré, buržoazní kousky! Bolševici vědí, že není třeba dělat nic. Postačí pouze říct… Myslíš, že když napadli Finsko, že potřebovali nastrčit nějakého převlečeného chlápka, který by do nich jako první vystřelil z Mannerheimovy linie? Proč? Oni to jednoduše řekli. Pouze prohlásili, že Finové začali střílet jako první. To stačí. Kdyby dnes potřebovali vyvinout obdobnou represi, jako tomu bylo po Kirovově vraždě, myslíš, že budou čekat na záminku střelby nebo že sami provokativně vystřelí první ránu? Nic takového! Oni pouze prohlásí, že takovýto výstřel padl. A i kdybys vystřelil stokrát, pokud jim to k ničemu nebude, zametou to pod koberec. Ne všichni dokážou pochopit, že oni mohou říct, cokoli se jim zachce.“ Tadeusz začal opět pochodovat po pokoji a na delší dobu se odmlčel. Kočka seskočila z pohovky a zamířila ke dveřím. „Bolševici,“ spustil zase Tadeusz, přičemž otevřel dveře a vypustil kočku, „bolševici se ničeho na světě nebojí tolik jako výstřelů, výstřelů v naprostém tichu. Oni velmi dobře chápou, jakou morální ozvěnou může tento výstřel znít. Proč udržují tak rozrostlý policejní aparát? Největší na světě. Myslíš, že pro zábavu? Pro sebe – kvůli vrozenému sadismu, jak to představuje naivní antisovětská propaganda? Je to směšné? Z lásky k stovkám tisícům enkávedistů, jen proto, aby měli teplá místa a příjmy? Vyhodit zbytečně tolik peněz, tolik lid-
100
Ukázka elektronické knihy