CATHY WILLIAMSOVÁ
vyčerpalo více, než předpokládala, a že ani teď nedovede popadnout dech. Luca stál s roztaženýma nohama přímo nad ní a z každého póru jeho těla doslova prýštil hněv. „Sám jsi mi přece nabízel, abych si vzala volno,“ namítla chabě. „Nemyslel jsem to tak, že by ses měla vydat na sebevražednou cestu na otevřené moře! Nevíš nic o proudech, které tě můžou zanést tak daleko, že se ti nepovede vrátit. Každý rok se tu ocitne v nesnázích spousta lidí. Není tu plavčík ani pobřežní stráž.“ „No, hm…“ Vyskočila z ručníku, protože jí nebylo příjemné zvedat pohled k Lukovi, který se nad ní dál tyčil jako mrakodrap. „Tak to bych ti měla být vděčná, žes mi přišel na pomoc, ne?“ Luca si překvapeně uvědomil, že v podobné náladě ji ještě nikdy nespatřil. Doslova soptila. V očích se jí blýskalo, ruce měla založené v bok a její držení těla působilo výhružně. „To tedy ano!“ zavrčel. „A opovaž se na mě vztekat jen proto, že jsem si o tebe dělal starost!“ „No, jsem ti za to ohromně vděčná! Hlavně proto, že jsem nebyla v žádných potížích! A jak si vůbec představuješ, že bych ti měla poděkovat?“ „Jak? Inu, mohlo by to začít třeba takhle…“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277257