BYL JSEM ČÍSLO 30529
útočištěm. Fredy svědomitě vyžadoval osobní hygienu i od ostatních (především trval na osobní prohlídce čistoty chla peckých intimních partií, mých nevyjímaje). Stěny zdobily ručně malované scény z Disneyho filmů či pohádek. (Mimo chodem, teprve nedávno jsem se dozvěděl něco více o uměl kyni, která měla tyto malby na svědomí – když jsem si v The Times přečetl její nekrolog. Šlo o talentovanou dívku, kte rou nechvalně známý doktor Mengele určil k pořizování portrétů cikánských vězňů, protože mu přišlo, že fotogra fie nedokážou správně zdůraznit jejich „rasové charakteris tiky“. Na oplátku za zveličování rysů, na něž chtěl poukázat, zachránil před plynovou komorou jak ji, tak její matku. Po válce se z ní stala známá výtvarnice a zemřela teprve ne dávno v Americe přirozenou smrtí.) Já sám v dětském baráku nebydlel, ale díky dalšímu roz maru štěstěny mě Fredy Hirsch vybral ke službě v Menage dienst, kam spadalo rozvážení várnic s polévkou a „kávou“ po táboře a rozlévání porcí vězňům. Várnice s polévkou byly obrovské a pro podvyživené adolescenty příliš těžké. Proto byla naše skupinka čtyřčlenná; měli jsme dvě dlouhé tyče, které jsme protáhli spuštěnými držadly na každé straně várnice, a tak jsme ji zvedli. Plnou várnici jsme do kázali i takto sotva unést, zvládli jsme akorát pár kroků a museli jsme ji zase položit a odpočinout si. Takto jsme tedy popocházeli táborem a končili v bloku 31, abychom nakrmili děti.
[ 98 ]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277193