Bláznivý život na volné noze (Ukázka, strana 99)

Když do mě vnikl, unikl mi krátký výkřik, ale zakroutil hlavou, abych byla tiše. Ztichla jsem a jen jsem mělce sténala. Bylo to rychlé a divoké. Cítila jsem, jak se mi tělo napíná opojným pocitem, tak příznačným pro sex. Veděla jsem, že to brzy přijde. To, proč mu prostě nemůžu odolat. A za okamžik už jsem stoupala ke hvězdám. Vášeň mnou procházela až do konečků prstů a na chvíli mě zcela pohltila. Chvěla jsem se jako osika ve větru a na mlhavý moment jsem byla nedozírně šťastná. Pak i Denis naposledy mocně přirazil a trochu se na mě zhroutil. Za další chvíli kouzlo ustoupilo. Prostě se někam vytratilo. S návratem střízlivosti se u mě dostavily klasické rozpaky a rychlá kontrola, kde „to“ vlastně skončilo. „Stihnul jsi to?“ zeptám se racionálně, protože na romantiku není díky podezření čas. „Asi jo,“ broukne a líbne mě na nos. Sebere plavky ze země, ty svoje si navleče a moje mi podá. „Jak, asi?“ zním dost rozladěně a třesoucími prsty se snažím si ty plavky obléknout, Modlím se, abych to v mihotavém osvětlení WC zvládla a nenasadila si je naruby. To bych si rovnou mohla na čelo nalepit cedulku s nápisem: „Na hajzlu to mám nejradši“. „Tak ne asi, určitě,“ pokrčí rameny a usměje se. „Nebudeš mamka, neboj.“ „No to doufám,“ hlesnu. „Nesnesl bych, abych nevěděl s jistotou, že je to moje. A vzhledem k tvýmu manželství…“ Jeho pragmatičnost mě totálně naštve. „S Radkem jsem nespala půl roku a rozvádíme se, ty chytrolíne,“ chce se mi zakřičet, ale kdoví proč se jenom ušklíbnu a vyjdu z té komůrky hanby na denní světlo. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277191