Silverberg-zlom.qxd20.5.202011:31Stránka105
DOLŮ
K ZEMI
přes boky, ale krása a mládí ji ještě neopustily. Jenže Seena, jak si ji pamatoval, by na kůži takovou potvoru nesnesla. Klidně na něj hleděla. Lesklé černé vlasy jí spadaly na ramena, jako kdysi. Neměla vrásky. Stála k němu čelem, beze studu, lehce rozkročená, ruce podél těla, hlavu vzhůru. „Nečekala jsem, že se vrátíš, Edmunde.“ Hlas měla hlubší, jako by i uvnitř dosáhla větší hloubky. Když ji znával, měla sklon mluvit moc rychle, nervózně pištět, ale dnes, klidná a vyrovnaná, mluvila s rezonancí jemného violoncella. „Co tě sem přivedlo?“ „To je na dlouhé povídání, Seeno. Sám tomu úplně nerozumím. Můžu se zdržet přes noc?“ „Pochopitelně. To je mi otázka!“ „Vypadáš dobře. Nějak jsem čekal… po osmi letech…“ „Bábu?“ „To úplně ne.“ Podíval se jí do očí a zděsil se té tvrdosti, toho nehybného pohledu chladných černých očí, který mu tolik připomněl Dykstru a jeho ženu na poslední zastávce. „Já vlastně nevím, co jsem čekal.“ „Ani tobě čas neublížil, Edmunde. Vypadáš teď přísně, ukázněně – léta spálila všechnu slabost, mužné jádro zůstalo. Nikdy jsi nevypadal líp.“ „Děkuji.“ „Nedáš mi pusu?“ „Slyšel jsem, že ses vdala.“ Škubla sebou a zaťala pěst. I její oděv zareagoval, ztmavl a vystrčil panožku k odhalenému ňadru, které ale nezakryl, jen orámoval. „Kdes to slyšel?“ „U moře. Van Beneker říkal, že sis vzala Jeffa Kurtze.“ „Ano. Vlastně hned co jsi odletěl.“ „Hm. Je tady?“ Otázku nechala bez odpovědi. „Ty mi nechceš dát pusu? Nebo ze zásady nelíbáš cizí manželky?“ Nuceně se zasmál. Neohrabaně a rozpačitě k ní zvedl ruce a přitáhl – 105 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277145