KELLY HUNTEROVÁ
Svým způsobem skromné, přesto dráždivé. Přehodila plášť přes opěradlo nejbližší židle a natočila se k němu obličejem. „Tomuhle vy říkáte neformální oblečení?“ zeptal se jí. „Ano. Vy také máte na sobě na míru šitý oblek, hodinky za padesát tisíc dolarů a jediný váš neformální prvek je rozepnutý horní knoflíček u košile a povolená kravata.“ Zvedla tázavě obočí. „Očekával jste snad, že přijdu v šortkách?“ „Jsem si zatraceně jistý, že ty hodinky nestály padesát tisíc dolarů, když je můj dědeček koupil,“ řekl monotónně. „Ale jinak máte pravdu. Vypadáte nádherně.“ Vždycky vypadala nádherně, bez ohledu na to, co měla na sobě. Už by na to měl být zvyklý. „Vím, že váš zájem o historické šaty a oblečení má své limity,“ řekla a otočila se k oblečení na stojanu. „Ale dovolila jsem si pár jich vzít s sebou, abych vám je ukázala a něco vám k nim řekla. Budou patřit do sbírky šatů, které bych ráda vzala na turné po různých místech, pokud mi to schválíte.“ Což znělo moc dobře a nevinně, ale on už si ten návrh přečetl – všech padesát stran včetně příloh – a těmi různými místy myslela nevěstince. Augustus chtěl něco říct, jenže ona se k němu otočila zády, a tím odvedla jeho pozornost k výšivce ve tvaru draka, která jí prosvítala látkou šatů na zádech. Mezi výšivkou zůstával prostor pro holá místa, kde byla vidět jen snědá pokožka. Snad sama nebesa musela vytvořit takovou krásu. Zelené boty na vysokých podpatcích dokonale ladily s nejvýraznějšími místy na drakovi. „Dala byste si něco k pití?“ zeptal se, aby nemusel dál pokračovat v tématu, které nastolila ona. Jakýkoliv pohyb byl vítaný. Pohyb znamenal, že mu drak zmizí z dohledu. Servírovací stolek byl plný nejrůznějších nápojů. „Víno?“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277144
KRÁLOVA KURTIZÁNA
„Děkuju vám.“ Sera se usmála a rychle se přemístila k jedněm šatům na stojanu. Sundala je a rozvlnila jejich sukni. „Vezměte si například tyhle šaty.“ „Ne, Sero, nebudete je nikde ukazovat.“ Z očí jí vyšlehly blesky. „Ani jste si mě nevyslechl.“ „Červené nebo bílé?“ „Bílé.“ Nalil do sklenky víno, donesl jí ho a při přebírání se jejich prsty dotkly. Zadívala se mu do očí a venkovní svět se zastavil v kaleidoskopu vzpomínek, které mu proběhly hlavou. Sera klečící na kolenou před ním. Nahá Sera vystupující z bazénu a vytřásající si vodu z vlasů. Sera stahující si kapuci cestovního pláště. Sera, příliš lákavá a svůdná, bez ohledu na to, co říká či dělá. Dokonalé držení těla, královská chůze. Napadlo ho, jestli je to její přirozená součást, nebo jestli ji to někdo opakovaně učil, podobně, jako to učili Morianu. Jeho zase učili, aby uměl chladně vyhodnotit situace a nepouštěl si nikoho k tělu. „Je nějaký důvod, proč nevěříte, že bych s tímhle odvedla dobrou práci?“ zeptala se. „Cožpak jsem se u vašeho dvora neprezentovala naprosto dokonale?“ „To ano, prezentovala.“ To jí nemohl upřít. „Jenže jste měla jiné diváky.“ „Vy mě raději nepustíte před ty, které by z toho měly užitek ve své profesi, protože by pak byly uznávané a zacházelo by se s nimi s respektem?“ „Můžete jim pomoct, aniž byste je zbytečně vyzdvihovala. Což už ostatně děláte.“ „Ale já je chci vyzdvihovat.“ „Proč?“ „Vy jste nikdy nežil na pokraji chudoby a násilí a beznaděje, nebo se snad pletu?“ Gestem odmítla jeho odpověď. „Nemusíte mi odpovídat, já vím, že ne. Ale já ano. A každý den děkuju svému vzhledu 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277144
KELLY HUNTEROVÁ
a svému štěstí a výcviku, který mi poskytli, že tam už nejsem.“ „Nedovedu si vás tam představit.“ V tom mluvil pravdu. „Moje matka bývala kurtizánou urozeného muže. Milovala ho a svým způsobem právě tohle předznamenalo její pád, protože já nevěřím, že on ji taky miloval. Prostě ji jenom chtěl mít k dispozici, kdykoliv se mu zlíbilo. A určitě nechtěl mě, ani v nejmenším. Máma utekla, ale on měl dlouhé prsty. Pokusila se několikrát začít znovu, ale vždycky si ji našel. Schovala se, a jakmile jsem se narodila já, skrývala nás obě, znovu a znovu jsme se přemísťovaly, pořád jeden krok napřed. Domy byly stále menší. Talíře stále prázdnější. A její chlebodárci pořád lakomější.“ Nelíbil se mu příběh, který vyprávěla, ale poslouchal ji a ona při tom přecházela po místnosti. „Z toho nejranějšího dětství si toho moc nepamatuju, ale když mi bylo nějakých sedm, máma propadla alkoholu, umírala na rakovinu a já byla tak vyhublá a podvyživená, že jsem dokonce nedokázala ani sedět u stolu a sníst první jídlo, které přede mne tehdy Lianthe položila. Snědla jsem ho jen čtvrtinu a dokonce i to bylo strašně moc. Dodnes jím v malých dávkách a častěji.“ Pohlédla na prostřený jídelní stůl. „Teď už je to jen zvyk, ale ten se zrodil z nutnosti.“ „Proč mi tohle všechno říkáte?“ O jídle. O matce. O pití. „Ptáte se mě, proč jsem navrhla turné po nevěstincích s kolekcí oblečení, a tohle k tomu patří. Pro mě je to hodně osobní. Blyštivá a bohatá historie královských kurtizán je taky jejich historie, a vy ani netušíte, co taková prostá znalost může znamenat pro ty, které jsou na okraji společnosti. Pro ty, které jsou tak často zneužívány a přehlíženy. Na vaši žádost už jsem o historii kurtizán mluvila s kurátory umění 100 Ukázka elektronické knihy