visel dřevěný kříž s ukřižovaným Kristem. Se svým zmučeným tělem a krvavými ranami se zdál být také jedním z pacientů. Dojedl, odložil misku vedle sebe a chtěl si lehnout, podíval se ještě na babku, která obsluhovala raněné na druhé straně místnosti, když zaregistroval dívku, která jí pomáhala s nádobím. Viděl její štíhlou pružnou postavu, kterou zakrývalo hrubé plátno pracovních šatů, zatím jen zezadu, ale i tak všechno ostatní přestal vnímat. Dívka, jako by chtěla dráždit do krajnosti jeho zvědavost, se neustále k němu točila zády, a když už se zdálo, že zahlédne její obličej, výhled mu zaclonil některý z těch pacientů, co mohli chodit. Nakonec mu zmizela ze zorného pole úplně, neboť se mohl jen omezeně otáčet. Ztěžka vzdychl a lehl si. Náhle se objevila přímo nad ním, poklekla, aby sebrala jeho talíř, a přitom na něho pohlédla a mile se usmála. Za rudými rtíky se objevily bělostí jiskřící zuby. Jejich pohledy se setkaly a Norbert se doslova rozplynul v jejích temných očích. „Jsem ráda, že je vám už lépe,“ řekla a odhrnula si dlouhé plavé vlasy, které jí padaly do tváře. „Nechcete ještě přidat?“ „Ne, děkuji,“ řekl, i když měl ještě hlad, a také se usmál. Pokusil se posadit, ale ona už odcházela a jen lem jejích šatů se mu mihl před očima. Znovu klesl na slámu. „Jo, hochu, na tu nemáš,“ ozvalo se vedle něho. Otočil se za tím hlasem a uviděl zarostlého staršího muže. Ležel na slamníku, na sobě měl dlouhou bílou košili, pod odhrnutou dekou byl vidět bílý obvaz
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277142