Svalnatý mladík kolem pětadvaceti, který pro Blisse občas pracoval, ho udal rychle. Nazval ho slangovým výrazem pro cizince. Přestože sám jako cizinec vypadal. Jako by vyzýval ostatní, aby se s ním pustili do hádky. Což nechtěli. Wyte s Finchem ustoupili do přítmí. Strčili hlídku dovnitř. Zatarasili dveře zvenčí párem těžkých rezavých sudů. Doufali, že skrýš nemá zadní východ. Zároveň věděli, že všechny skrýše zadní východy mají. Rychle mazat pryč, než někoho napadne za útočit na ně ze zálohy. „Kurva, jak já tuhle práci nenávidím!“ zvolal Wyte, když jejich boty rozstřikovaly vodu kaluží mezi řadami přišroubovaných sedadel na opuštěném nástupišti. Ale přitom vypadal o dost šťastněji než na služebně. Ukázalo se, že na dané adrese západně od Církevní čtvrti se nachází skromně vyhlížející dvoupatrový bytový dům. Tlačil se mezi jinými sobě podobnými a za nimi se vzpínala kupole nejsevernějšího tábora. Finch v tom místě poznal někdejší území Frankwrithea & Lew dena. Uchovalo si jistý smysl pro řád. Pro disciplínu. Na chodníku stálo pár mužů s rudými páskami na rukávech jako stráže. Lidé si zatím vyměňovali zboží. Finch byl nervózní. Vždycky když šel na místa patřící kdysi F&L, měl strach, že ho někdo označí za bývalého člena nepravidelné hoegbottonské armády. Možná mu bude chtít prohnat hlavou kulku. Byl by rád řekl detektivům v tomhle sektoru, co tu dělají, ale šeďáci spolupráci mezi detektivy nevítali. Rádi nechávali služebny co nejoddělenější od sebe. Spojení zajišťovali jen oni sami. Začalo mrholit. Celý den bylo vlhko a teplo. Kolem Finche se sbírala mlha. Navlhčila mu vlasy, obličej. Podpaží Wyteovy košile ztmavlo zeleným potem a pot mu prosákl i přes kabát.
107
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277113