Saury, Andreje Tarkovského, Andrzeje Wajdy ad. Ti, kdo neměli potřebu než patřit mezi většinové diváky, na tom také nebyli tak špatně. Česká produkce byla hodně proměnlivá, ale vybrat si v ní rozhodně bylo z čeho. Ve „zlatých šedesátých“ se dalo chodit téměř na vše, později to taky nebylo tak špatné (Jiří Menzel, Ladislav Smoljak — Zdeněk Svěrák, Karel Smyczek ad.). Velmi časté je i jejich vlastní zapojení do amatérské kultury — kapely (zejména rockové a taneční) a divadlo. S jazyky to nebyla žádná sláva. Mnozí se učili i přes deset let ruštinu, ale že by z ní něco uměli, to se říct nedá. Byla to spíš „otrava“ nebo ještě něco jako pohodlný bojkot — proč se učit jazyk okupantů? Vztah ke všemu ruskému má tato generace hodně zablokovaný. Některým se podařilo naučit se angličtinu ve škole, pouze ji však neměli kde procvičit; jiní se ji učili v jazykovkách a pak nanovo — a poprvé naostro — po roce 1989. Jde o generaci, která ještě jakž takž ovládá němčinu. Jedním z důvodů bylo, že v pohraničních oblastech se dala sledovat německá a rakouská televize. Jejich formativní věk padá do doby, kdy už byl zaveden pětidenní pracovní týden (po roce 1968), takže čas od pátku odpoledne do neděle večera často trávili na chatách svých rodičů. Bývala tam dost často otrava, protože se pořád něco opravovalo a vylepšovalo. Když se ohradili, dostávali odpovědi typu „a pro koho to tak asi děláme?“ či „stejně to bude jednou tvoje“.
Média I ti nejstarší vyrůstali v době, kdy televize začínala být dominantním médiem — zpravodajským i zábavním. Během svého formativního věku byli svědky toho, jak domácí televize spustila druhý kanál (1970) a poté barevné vysílání (1973). Nejstarší z nich si museli zvyknout, že z pestrosti šedesátých let se stala normalizační šeď, ale zvykli si — zprávy a politicko-ideologické pořady ignorovali a sledovali hlavně sport a seriály. Ano, byly to především seriály, co hýbalo televizní senzibilitou televizní generace: Záhada hlavolamu, F. L. Věk, Nejmladší z rodu Hamrů, Dispečer a děvčátko z kolonie, Žena za pultem, Nemocnice na kraji města atd. Jejich mladistvá krev se často bouřila, protože tohle je přece zábava těch usedlých, tedy rodičů, ale nějak patřilo k dobrému tónu to znát. Ani rozhlas nestál mimo jejich vztah ke světu. Na rozdíl od svých rodičů se ho naučili vnímat účelověji. Z dětství si pamatují na večerní pohádky se skřítkem Hajajou, pak také nedělní pohádky po poledni. Hudbu lovili spíše na Radiu
ČESKÁ ČTENÁŘSKÁ REPUBLIKA
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277112
Ivan Medek, hlas z Hlasu Ameriky; Lída Rakušanová, hlas ze Svobodné Evropy
Luxembourg („Laxík“), což pro mnohé byl i impuls učit se anglicky.102 Mnozí si zvykli na pravidelný poslech Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy. Slova „Ivan Medek, Hlas Ameriky, Vídeň“ se pro mnohé stala nezapomenutelná na celý život. Ale tato generace měla i své hrdiny ze Svobodné Evropy — třeba Slávu Volného, Karla Moudrého či Lídu Rakušanovou. Nejenže se od nich dovídali něco, co jim domácí rozhlas nesdělil, ale mělo to i úplně jiný střih… a byla z toho cítit osobitost. První kontakty s počítačem si mnozí z nich odbyli ještě před rokem 1989, na různých školeních a návštěvách u technicky pokročilejších kamarádů. Počítačová (a posléze i internetová) gramotnost pro ně v rozhodující míře začala až s pádem starého režimu — počítače se staly už nikoli exkluzivitou, všichni se začali učit první programy (legendární textový editor T 602), přičemž časem zjistili, že počítač může být něčím více než pouze „lepším psacím strojem“. Z novin zajímala mužskou část hlavně poslední stránka (sport), ženskou část inzeráty a společenská rubrika; většinou však nic. Na některé časopisy se stály fronty, a to nejenom před stánky Poštovní novinové služby, ale i v řadách předplatitelů. Aby mohl člověk získat předplatné, musel někdo jiný předplatné zrušit. Proto se 102 Sylva FICOVÁ. „Normalizační abeceda“, in: Ján SIMKANIČ a kol. (eds.). Mé dětství v socialismu, cit. dílo, s. 96—99, zejm. s. 97.
GENERACE
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277112
třeba Mladý svět, Melodie či 100 + 1 půjčovaly kolegům v práci, vždy na několik dní, aby mohly kolovat dál.
ČTENÁŘSKÁ KULTURA Statistický obraz Co o této generaci, o jejím současném čtenářském profilu vypovídají statistická data? Graf 2 Televizní generace a celá česká populace (2013) — čtení knih, kupování knih, návštěva veřejných knihoven ČTENÍ
televizní generace (45—64)
84 %
Česká republika
84 %
KUPOVÁNÍ
televizní generace (45—64)
45 %
Česká republika
48 %
VEŘEJNÉ KNIHOVNY
televizní generace (45—64)
35 %
Česká republika
32 % Zdroj: Národní knihovna ČR a Ústav pro českou literaturu AV ČR
O něco méně lidé této generace knihy nakupují, což je způsobeno hlavně tím, že mnozí z nich se ocitají již v poslední fázi svého ekonomického cyklu. Ti mladší už své knihovny zásobili dříve — pro potřeby své a pro potřeby svých dětí. Ale zato tato generace o něco více navštěvuje veřejné knihovny, neboť tam, kde se čte a méně kupuje, se více chodí do knihoven. Přestože knihovny a knižní trh se v dlouhodobé perspektivě zesilují, v perspektivě krátkodobé se o čtenáře přetahují. Co dále vyjevuje statistika? V průměrném počtu přečtených knih jsou více méně na stejné úrovni jako celá populace,103 třebaže sledujeme dost ostrý 103 12,7; průměr celé populace je 13,2.
ČESKÁ ČTENÁŘSKÁ REPUBLIKA
98
Ukázka elektronické knihy