MALI, ZEMĚ SMOGU A ČEŠTINY
Pokračuju dál na východ. Krajina, kterou projíždím, se postupně, dalo by se říct, že až nenápadně, mění
v pravou africkou džungli. Představuju si lvy, náramně by se do takového prostředí hodili. Na východě Senegalu je národní park Niokolo Koba. Tak trochu se mi připletl do cesty. Zastaví mě skupina vojáků střežících hranici parku, provádějí kontroly vozidel, co do parku vjíždějí i z něj vyjíždějí. „Do parku na kole nesmíš, podala by si tě smečka lvů,“ vysvětluje mi velitel. Chvíli na něj naléhám, že se jedná jen o pět třešňáků a že to určitě za jeden den přejedu. O tom ale nechce přísně vyhlížející uniformovaný černoch v kožených kanadách ani slyšet.
„Pojď si sednout k nám do stínu, my ti stopneme auto a mezitím se aspoň najíš,“ mávají na mě vojáci z dřevěného altánku u silnice. Už druhý den mám střevní problémy, což má za následek, že se v tom vedru nejezdí úplně komfortně,
pozvání na oběd však neodmítám. Z nedaleké budovy se k nám ladnými pohyby blíží žena s lavorem 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277042