SARAH MALLORYOVÁ
„Ovšem. S radostí vaše pozvání přijmeme,“ odpověděla zdvořile. Zdálo se mu to, nebo v jejím hlase opravdu nezaslechl žádné nadšení? Zdá se, že jeho žena netouží po společnosti o nic víc než on. Alespoň v tom se spolu tedy shodnou. Zpátky na Melham jeli v tichosti. Panovala tmavá noc, takže si neviděli do obličeje, ale Serena vycítila, že Quinn je hluboce zamyšlený. Prior Holt býval domovem jeho ztracené lásky. Připomněla mu návštěva Barbaru? Nemohla se ho na to zeptat, ale tolik toužila natáhnout ruku a utěšit ho a zároveň útěchu přijmout. Místo toho po zbytek cesty mlčeli. „Byl to náročný večer,“ poznamenal Quinn, když jí pomáhal vystoupit z kočáru. „Mám vás doprovodit do vašeho pokoje?“ „Ano, děkuji.“ Cestou nahoru mu položila otázku, která ji celý večer trápila. „Byl byste raději, kdybychom se plesu lady Beckfordové neúčastnili?“ „V žádném případě. Víte, nemám takové události příliš v lásce, ale myslím, že je nutné, abychom na tento ples šli. Nemyslíte?“ „Jistě, ano, souhlasím.“ Odvážila se lehce pousmát. „Nepochybuji o tom, že se vaši sousedé nemohou dočkat, aby poznali vaši nevěstu.“ „To zajisté.“ Došli ke dveřím Sereniny ložnice a zastavili se před nimi. „Jednoho dne budeme také muset něco podobného uspořádat, ale tahle událost vám umožní zatím nic takového neplánovat.“ „Ach?“ Zvedla hlavu. „Myslíte, že bych to nezvládla?“ „Jsem si jistý, že byste to zvládla skvěle, ale byl bych rád, abyste měla čas na to pořádně se zabydlet v novém domově.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277033