DESÁTÁ KAPITOLA U úpatí schodiště čekal uniformovaný personál, aby doprovodil hosty přes zámek do zahrad. Aislin, ruku pevně sevřenou tou Dantovou, v úžasu zírala na obrovské místnosti s vysokými stropy, pokrytými freskami, a zařízenými směsí historického a nového, stylového nábytku. Říkala si, že generace jeho obyvatel prostě postupně nahrazovala závěsy a koberce, když dosloužily, za něco právě moderního a bez ohledu na to, co už v místnosti bylo. Díky tomu interiéry nepůsobily tak strojeně, jak by mohly. Aislin se snažila trochu se uvolnit. Bolestně silně si uvědomovala, že pod těmi nádhernými, drahými šaty je pořád ta obyčejná Aislin O’Reillyová, irská holka z malého města, která byla maximálně v tříhvězdičkovém hotelu v Dublinu. V patiu u širokých dvojitých dveří stál obézní muž a vítal hosty. „To je Cristinin otec?“ zeptala se tiše. „Ne. To je Riccardo.“ „Myslela jsem, že recepci pořádá Cristinin otec.“ „To ano, ale Riccardo nemohl odolat. Musel to převzít. Dělá to vždycky, chce všechno řídit.“ „A ty s ním chceš uzavřít tu smlouvu?“ „Ne, já ji chci uzavřít s jeho synem.“ Stiskl jí ruku, aby jí naznačil, že je konec rozhovoru, protože už je vedli k Riccardovi. Ten ji zdvořile přivítal tradičním objetím a polibky na tvář, ale pak ji vzal za ruku, aby prozkoumal prsten.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277027