DESÁTÁ KAPITOLA U úpatí schodiště čekal uniformovaný personál, aby doprovodil hosty přes zámek do zahrad. Aislin, ruku pevně sevřenou tou Dantovou, v úžasu zírala na obrovské místnosti s vysokými stropy, pokrytými freskami, a zařízenými směsí historického a nového, stylového nábytku. Říkala si, že generace jeho obyvatel prostě postupně nahrazovala závěsy a koberce, když dosloužily, za něco právě moderního a bez ohledu na to, co už v místnosti bylo. Díky tomu interiéry nepůsobily tak strojeně, jak by mohly. Aislin se snažila trochu se uvolnit. Bolestně silně si uvědomovala, že pod těmi nádhernými, drahými šaty je pořád ta obyčejná Aislin O’Reillyová, irská holka z malého města, která byla maximálně v tříhvězdičkovém hotelu v Dublinu. V patiu u širokých dvojitých dveří stál obézní muž a vítal hosty. „To je Cristinin otec?“ zeptala se tiše. „Ne. To je Riccardo.“ „Myslela jsem, že recepci pořádá Cristinin otec.“ „To ano, ale Riccardo nemohl odolat. Musel to převzít. Dělá to vždycky, chce všechno řídit.“ „A ty s ním chceš uzavřít tu smlouvu?“ „Ne, já ji chci uzavřít s jeho synem.“ Stiskl jí ruku, aby jí naznačil, že je konec rozhovoru, protože už je vedli k Riccardovi. Ten ji zdvořile přivítal tradičním objetím a polibky na tvář, ale pak ji vzal za ruku, aby prozkoumal prsten.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277027
SVATBA PO SICILSKU
„Jste zasnoubení,“ prohlásil anglicky s těžkým přízvukem, když ji konečně pustil a zaměřil svá malá očka na Danta. „Gratuluji.“ Z tónu jeho hlasu Aislin vycítila pochyby ohledně pravosti jejich vztahu. „Děkuji,“ odtušil Dante hladce. Riccardo si poklepal orosené čelo kapesníkem. Vypadalo to, že chce ještě něco dodat, ale vtom se k nim připojila drobná žena středního věku v kalhotovém kostýmu. Riccardův výraz okamžitě zjemněl. „Moje žena Mimi,“ pronesl, než ke své ženě promluvil v italštině. Mimi se podívala na Aislin a pak ji také objala. „Nemluvit anglicky,“ řekla a omluvně rozhodila rukama. „Nemluvit sicilsky,“ odpověděla Aislin s širokým úsměvem. Věděla, že Sicilani mluví vlastním dialektem, který jejím uším zněl stejně jako běžná italština. Během studia už ale zjistila, že jsou na svoji domovinu i řeč velmi hrdí. Dante s nimi prohodil ještě pár slov a pak už vedl Aislin k davu zářících hostů korzujících po dokonalém trávníku. „Nenechávej mě tu samotnou,“ zašeptala a úzkostně mu stiskla prsty. „Neboj, nenechám. Uvolni se.“ A pak už se ponořili do davu hostů všeho věku, od batolat až po dědečka na kolečkovém křesle s kyslíkovou lahví vzadu. Následoval proud jmen, objetí a polibků na tvář, a krásné servírky kolem neúnavně kroužily s tácy se šampaňským a ovocnými džusy. Když ji Dante představoval jako svou snoubenku, nikdo nebyl schopný skrýt svůj šok. A přesně jak předvídal, každý se chtěl podívat na její zásnubní prsten a zvlášť ženy u toho vydávaly příslušné obdivné zvuky. Ale Aislin si také všimla, jak si stranou šeptají a po očku je sledují, jak je posuzují. A asi si ne každý myslel něco dobrého. Zvlášť jedna žena, nádherná brunetka 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277027
MICHELLE SMARTOVÁ
s velkýma očima, Katrina, se na ni dívala vyloženě nepřátelsky. Sama Medúza by snad byla příjemnější, pomyslela si. Dante ji celou dobu držel ochranitelsky za ruku, jako by byl kotvou, která ji držela na místě v rozbouřeném moři. Trvalo asi půl hodiny všeobecného společenského tlachání, než se dav začal formovat a tvořit malé skupinky. A teprve potom byla Aislin podrobena prvnímu malému výslechu. „Jak jste se vy dva potkali?“ zeptala se vysoká, pružná blondýnka jménem Sabine s laskavýma očima a malým dítětem, jež se jí tisklo k noze. Její manžel, francouzský mediální magnát, se omluvil a odběhl si zakouřit. Medúza se ztratila z dohledu, a Aislin si trochu oddechla. „Vloupala jsem se do domku jeho otce a pokusila se ho napadnout sprchovou hlavicí,“ odpověděla a vesele se ušklíbla. Sabine se zasmála, zjevně si myslela, že Aislin žertuje. „To je také cesta, jak udělat dojem.“ „No, každopádně získala mou pozornost,“ poznamenal Dante. „To jistě. A proč jste se tam vloupala?“ „No, to je trochu obtížné vysvětlit.“ Aislin si usrkla šampaňského. „Máme společnou sestru.“ Sabine vylétlo obočí tak vysoko, že se málem dotklo linie vlasů nad čelem. Dante naslouchal, jak Aislin svým jemným, lyrickým způsobem vysvětluje bizarní okolnosti jejich seznámení. Zvládla to bez jakéhokoli obviňování, a tak, že bylo jasné, že se do sebe prostě zamilovali, aniž by to přímo řekla. Kdyby neznal pravdu, i jeho samotného by přesvědčila. Sabine se otočila k němu. „Už jste se Orlou setkal?“ „Zatím ne,“ odpověděl klidně, aniž by naznačil, že to ani nemá v úmyslu. Stáhl se mu žaludek. Měl Aislin odpovědět jasně, že na tu Finnovu oslavu nepřijede. 100 Ukázka elektronické knihy