LOUISE ALLENOVÁ
pozornost na ubíhající břehy a občas si udělala poznámku do notesu. Možná byla jako gardedáma schopnější, než si Gray myslel. „V Portu bydlím pokaždé v jednom takovém hotýlku,“ řekla Gaby, zazátkovala lahvičku s inkoustem a složila si psací potřeby do dřevěné truhličky. Gray musel neochotně uznat, že Gaby pracuje soustředěně, je výkonná a rychlá. Neochotně proto, že Gabrielle byla žena. Urozená dáma. Neměla by vědět, jak se dělají obchody, natož skutečně obchodovat. Skutečnost, že v tom byla dokonce dobrá, a navíc se ve všech ohledech zdálo, že ji to baví, působila stejně nepatřičně, jako kdyby se plnokrevná klisna zapřáhla do vozíku s hnojem. „Promiňte, trochu jsem se zamyslel. Co jste říkala?“ „Mluvila jsem o hotelu,“ opakovala Gaby trpělivě. „V Portu. Je malý, ale čistý a pohodlný. Navrhuji, abychom si tam zkusili najmout pokoje. Zítra pak, než si vyřídím svoje věci, můžete pro nás zamluvit kajuty na nejbližší lodi do Londýna.“ Když Gray přikývl, potěšený, že se Gaby aspoň nechystá sama do doků vyjednávat s námořníky, dodala: „O čem jste se to tak zasnil?“ „Myslel jsem na jednoho ušlechtilého hřebce, zakladatele jedné celé významné linie. Byl to dar od sultána pro krále Francie, nějak ale skončil zapřažený do fiakru. Tam ho objevil lord Godolphin.“ „A to se říká, že cesty ženské mysli jsou nepochopitelné,“ rýpla si do něho Gaby.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS277016