Puley2-zlom.qxd31.5.20200:03Stránka98
Ostatní ženy se konečně zahalily do čistých modrých hábitů pověšených na háku na zdi a odešly. Mary Alice vypnula vodu. „Tvůj slib mlčenlivosti ti pomohl zaslechnout hlas boží,“ spěšně pokračovala. „Jeho hlas je všude a ty posloucháš. Také ale slyšíš, jak k tobě promlouvá ďábel. Lucifer tě ponouká, abys porušila svůj slib a odmítla boží vůli. Neustále svádíš tuhle vnitřní bitvu a dnes Lucifer vyhrál. Musíš prosit Boha o milosrdenství, abys překonala svou slabost. Rozumíš?“ „Takže mě k tomu přinutil ďábel?“ Ethel si nemohla pomoct a uchichtla se. „Ty nevěříš v ďábla?“ povytáhla Mary Alice obočí. Ethel pokrčila rameny. „Nenech se mýlit, Ambrosie. Já jsem ďábla viděla. Je velmi skutečný.“ Pohled té mladé ženy Ethel zarazil. Mary Alice se otočila a natáhla se pro ručník. Na zádech měla vystouplé fialově stříbrné tenké šrámy. Ethel se podívala na své vlastní tělo a nejrůznější značky, které na něm zanechal svět. Popáleniny od cigaret, dvě bodné rány, dlouhé zářezy na předloktích, strie na břiše a dlouhá jizva, která procházela mezi nimi. Její ďábel je ožrala, co hledá děvku. Ethel se znovu podívala na zmučená záda své přítelkyně a přemýšlela, jakého ďábla asi potkala Mary Alice.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276990