„Hele, v remízku u tří bříz nic, ale v zatáčce před úlama byli tři praváci.“ Pokaždý jsem měla pocit, že mezi sebou mluví v nějakých šifrách. Já byla ráda, že najdu aspoň nějakou babku. V lese jsem se většinou zamyslela, kochala, jen tak procházela a přemýšlela o textech, fotkách, komu musím zavolat a tak podobně, a o houbu jsem musela vyloženě zakopnout, abych nějakou našla. Máma přináší kafe a nakrájenou bábovku. „Neviděli jsme ji dva týdny a zase vyrostla,“ mluví máma o Madle. A protože jí podstrčí půlku dílku bábovky, který Madla ve vteřině polkne, Madla si jí sedne oddaně k nohám. Ta druhá půlka by k mání nebyla? Jak byla máma z Madly na začátku rozpačitá, už si na ni krásně zvykla. Vždycky když jsme si volaly a mluvily jsme o Adamovi, ptala se i na Madlu. Brala ji jako svoje další vnouče, jako Adamovu ségru. Ona, která nikdy neměla ráda psy, byla schopná běhat při venčení po trávě s klackem v ruce a volat: „Madlenko, chceš klacek? 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276906
Tak si mě chyť.“ Na otázku, co ona a psi, máma všem říkala: „Psy nemusím, to trvá, ale Madlenka je výjimka.“ Tohle Madla s lidmi dělala. Táta ale Madlině roztomilosti pořád odolával a to, že jsem si ji nechala, považoval za nerozum a zbytečnou komplikaci. Madla vnímala, že jí není moc nakloněný, a jako obvykle i dneska se ho snažila přesvědčit o opaku. Zase se k němu naprdelila a začala ho očichávat a měla tendence mu olizovat ruku. Tu, ve které předtím držel bábovku. Táta zvedl obě ruce nahoru a jako vždycky ji klidnil: „Hele, pse, jdi, já tě hladit nebudu. A nic k jídlu ti taky dávat nebudu. Máš svý žrádlo.“ Na to máma dotčeně reagovala: „Prosím tě, jaký pse, dyť je to Madlenka.“ Jak jsem říkala, to pude. Já si počkám. Jednou mě tou bábovkou bude sám krmit. Bábovka v nás postupně zmizela stejně jako tác chlebíčků, zatímco Blanka jako řidič pila jen nealko, já si dala s tátou na ty moje narozeniny dva panáky. Lehce jsme se pohádali kvůli politice, ale pak jsme nad ní máchli rukou a dali si panáka třetího. Máma pila Prosecco. Domluvili jsme se, že se ještě sejdeme a moje narozeniny oslavíme v Praze i s Adamem. Blanka mámě pochválila zahradu a všichni jsme si pak opekli na ohni buřty a ochutnali smaženici z hub, který jsme s Blankou přinesly. „Nechcete tady zůstat přes noc? Rozložím vám gauč, nějak se tam poskládáte,“ navrhla máma. „I s Madlou?“ nezdá se mi. „To ne. Ledaže by spala venku, jako každej pořádnej pes. Do chalupy mi žádnej pes nikdy nevkročí,“ zasáhne táta. A bylo rozhodnuto. Madla se podívala nejdřív na tátu a pak na nás a střihla obočím. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276906
To si ještě povíme. Až přijde ten správnej čas. „Stejně pro ni nemám granule,“ hledám pak cestou zpátky další důvody, proč jsme nemohly zůstat. „To nevadí, takhle to bohatě stačilo, užily jsme si krásnej den a já se stejně nejradši vyspím ve svý vlastní posteli,“ usmívá se Blanka. „Jo, holka, to už je první příznak stáří,“ utahuju si z Blanky, která je o pár let starší než já. „Ale s tou postelí máš pravdu, taky nejradši spím ve svý. Já taky. Ve tvý. A krásnej den to byl, i když jste mi nedaly ochutnat toho opečenýho buřta.
Proč se tak drbe? Blanka mi v novém, psím životě zůstala, naopak Irena z něj tak nějak nenásilně vymizela. Pokud se potkáme, určitě si spolu skvěle popovídáme, ale když se půl roku neuvidíme, nic se nestane. Na tiskovce jsem potkala další kamarádku novinářku, spolužačku z vysoký Markétu a pozvala ji na kafe k sobě domů. „Jo, nelekej se, mám doma štěně,“ podotkla jsem jen tak mezi řečí. „Ty máš psa?“ zírala na mě. „To jsme se teda neviděly dýl, než jsem si myslela,“ řekla a já jsem věděla, že má pravdu. „Jezisinky, ta je roztomilá… Pojď sem, pejsánku, já si tě chci pochovat… A vážně ty hovna sbíráš pokaždý? Ne, neolizuj mi ruku, tu já ještě budu potřebovat, víš… Nechceš nějaký papáníčko? Hele, a jak dostáváš dolů z oblečení ty chlupy?“ pronášela průběžně Markéta a těmito větami prokládala hovor o práci, dětech a chlapech. Pak si Markéta sáhla rukou, kterou Madlu předtím hladila, do oka, a bylo zle. Oko jí začalo slzet, ona si ho mnula o to víc, pak 101
Ukázka elektronické knihy