„Hele, v remízku u tří bříz nic, ale v zatáčce před úlama byli tři praváci.“ Pokaždý jsem měla pocit, že mezi sebou mluví v nějakých šifrách. Já byla ráda, že najdu aspoň nějakou babku. V lese jsem se většinou zamyslela, kochala, jen tak procházela a přemýšlela o textech, fotkách, komu musím zavolat a tak podobně, a o houbu jsem musela vyloženě zakopnout, abych nějakou našla. Máma přináší kafe a nakrájenou bábovku. „Neviděli jsme ji dva týdny a zase vyrostla,“ mluví máma o Madle. A protože jí podstrčí půlku dílku bábovky, který Madla ve vteřině polkne, Madla si jí sedne oddaně k nohám. Ta druhá půlka by k mání nebyla? Jak byla máma z Madly na začátku rozpačitá, už si na ni krásně zvykla. Vždycky když jsme si volaly a mluvily jsme o Adamovi, ptala se i na Madlu. Brala ji jako svoje další vnouče, jako Adamovu ségru. Ona, která nikdy neměla ráda psy, byla schopná běhat při venčení po trávě s klackem v ruce a volat: „Madlenko, chceš klacek? 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276906