„Jsem si zapomněla klíče…“ řekne Alice starému pánovi s překrmeným, dýchavičným psem, když se nechává pustit do Tomova domu. První část plánu zafungovala ještě před 19.00. Snaží se zapamatovat si každý krok, vůni kamenného činžáku. Zvuk prosklených dveří, než se ustálí v původní podobě, třikrát hmitnou, Tá-ta-ta. Až sem za ním bude chodit, bude ji tento zvuk vítat. Jde Á-li-ce. Mine jeho byt, dotkne se alespoň kliky, konečky prstů políbí a zavře oči. Užívá si, jak moc něco cítí. Olga se pletla, má srdce, člověk bez srdce by to nevnímal. Ví, že by neměla, ale přiloží na jeho dveře tvář, zaslechne zvuk cinkání talířů. Je doma, ne víc než tři kroky od ní. Odchází nahoru, do posledního patra k půdě, kde žádný byt není a nikdo ji tam nebude rušit. Začíná navazovat oblečení na provázky, aby nějak vyplnila čas, než se setmí. Jde jí to pomalu, vzrušením se jí třesou ruce. Povídá si s Ním o tom, že se nemusí bát, že by na Něj snad zapomněla, až bude s Tomem a šťastná. Naopak, bude Mu děkovat a povídat si s Ním každý den. Alice umí čekat. S pohledem upřeným do zdi přemýšlí o tom, kolik dívek v její třídě již menstruuje, snaží se to vydedukovat na základě jejich druhotných pohlavních znaků. Kdyby měla víc času, založila by si spis o každé dívce ve třídě s kalendářem, kde by si značila dny jejich menstruací, vyhnula by se jim v období PMS, při ovulaci by s nimi bylo možné vycházet mnohem lépe, aspoň tak to psali v časopise v článku „Cyklická žena“. Tedy tohle by dělala, kdyby s nimi kamarádit chtěla. Potřebuje antikoncepci i k tomu, aby si řídila cyklus a mohla menstruovat, až bude Tom na koncertní šňůře. Nesnáší současný stav, kdy její tělo dělá tento proces zcela nahodile, bez ohledu na ni. Přemýšlí, jak se v dlouhodobých vztazích asi řeší menstruace, ale z toho jí je příliš úzko. A navíc Tom už to určitě řešil, oddechne si, bude vědět. Zapípání hodinek, je půlnoc. Alice s batohem plným věcí seběhne do třetího patra, přistoupí k oknu na chodbě, vytáhne
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276886