98
Joanna Reesová
Představila si samu sebe, jak tančí jako ta žena, jako kdyby utíkala na místě. Nebylo to tak odlišné od kroků, které si vymýšlela k písním z rozhlasu. Vždycky jsem uměla dobře napodobovat, pomyslela si, zatímco pozorovala tu ženu. Přece to nemůže být tak těžké. „Jde o sebedůvěru,“ pokračoval Percy. „O odvahu. Vidíš? Buď jako ona. Pohybuj se, jako kdybys tancovala sama pro sebe – čistě z lásky k tanci. A nestarej se o to, co si myslí kdokoliv jiný. Klíčem je odhodit rozpaky.“ „Ale já jsem nikdy netančila. Ne doopravdy. Totiž… předstírala jsem to, ale to není totéž.“ „Pokud cokoliv předstíráš dostatečně usilovně, zjistíš, že se to stává skutečností,“ pravil Percy. „Pojď.“ Vzal ji za ruce a zvedl ze židle. Klobouk odhodil na stůl a odvedl ji k davu tanečníků. Vita se nervózně ohlédla na Edwarda, který se právě vracel k jejich stolu, ale jen na ni zamrkal a pozvedl sklenku. „Je to jednoduché,“ řekl Percy a natočil ji tak, aby k němu stála na tanečním parketu čelem. „Pravá noha dopředu a pak dozadu.“ Vita se ho chytila za ramena a soustředila se na nohy. Sledovala, jak se jeho hnědo-bílé boty míhají po parketu, a zoufale se snažila zachytit jejich pohyby. „Teď zvedni hlavu,“ pokynul Percy. „Zkus to, aniž by ses dívala dolů… Au!“ zaúpěl, když mu dupla na nohu. „Pardon, promiň!“ vyhrkla Vita zděšeně, ale Percy jen sevřel její ruku ve své ještě pevněji. „Soustřeď se,“ pokáral ji, ale usmíval se. Zjevně se taky dobře bavil.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276859