Spousta (Ukázka, strana 99)

„Nic, vy jste říkala něco o mamince –“ „Co vás vyrušilo?“ „Aspekt,“ odpověděl jsem zdráhavě. „Myslíte halucinace.“ „Ano. Nechal jsem ho doma. Ale on přišel na vlastní pěst.“ Sylvie se soustředěně dívala do talíře. „To je zajímavý. Řekněte mi o tom ještě něco.“ Zase zdvořilá. Naklonil jsem se blíž. „Není to tak, jak si myslíte, Sylvie. Moje aspekty jsou prostě kousíčky mě, takové schránky na moje vědomosti. Jako… jako kdyby ožily vzpomínky a uměly chodit.“ „Ona to nebere,“ poznamenala Ivy. „Rychlý dech. Napjatý prsty… Stefo, ona o tobě ví víc, než si myslíš. Ona nepředstírá zděšení, asi byla naladěná na schůzku s takovým Jackem Rozparovačem, a teď se snaží uklidnit.“ Přikývl jsem. „To nestojí za řeč.“ Neřekl už jsem to? „Každý můj aspekt mi nějak pomáhá. Ivy je psycholožka. Tobiáš je historik. Oni –“ „A co ten, co právě přišel?“ zeptala se Sylvie, zvedla hlavu a podívala se mi do očí. „Ten, co jste ho tu nečekal?“ „Lži,“ řekl Tobiáš. „Lži,“ řekla Ivy. „Řekni jí třeba, že je to baleťák, nebo tak něco.“ „Jack,“ odpověděl jsem „je bývalý člen zvláštních jednotek námořnictva. Ten mi pomáhá v těchhle věcech.“ „Jakých těchhle?“ „Bezpečnostní záležitosti. Tajné operace. Prostě kdykoli, když jsem v nebezpečí.“ „Říká vám, abyste zabíjel lidi?“ „Ale to takhle není. Nebo teda jo, je to nějak takhle. Ale on si většinou dělá legraci.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276856