Dveře zabzučely, otevřely se a oni vešli dovnitř. Octli se v předsíni a bylo tam dalších sedm chlapů jako Vychrtlý a Svalnatec, všichni měli k bokům přichycené zbraně, jako kdyby to nic nebylo, a opírali se o stěny a stoly a všichni vypadali naštvaně. Stěny byly pokryté jedenácti silnými kovovými deskami, jako kdyby šlo o nějaký úkryt, který je má chránit před invazí vetřelců. Vychrtlý pronesl: „Jakou má náladu?“ a chlap s krysím obličejem odpověděl: „Jakou asi krucinál myslíš, že má náladu?“ Tlustý muž hodil bradami směrem k Trevonovi a zeptal se: „To je ten ubohej pomatenec?“ Než stačil kdokoliv odpovědět, ozval se z reproduktoru hlas: „Přive5te mi ho sem.“ Vychrtlý a Svalnatec postrčili Trevona k zamčeným zadním dveřím, které byly silné a z kovu. Vedle nich se nacházelo velké zrcadlo, zabíralo polovinu stěny. Znovu se ozval ten hlas: „Prohledali jste ho?“ „Věřte mi,“ ujišToval ho Vychrtlý, „že tenhle je bezproblémovej.“ „Vždycky nastane problém,“ odpověděl ten hlas. Pak Vychrtlý a Svalnatec sahali na Trevona všude, kam by neměli, a on přemýšlel o „nebezpečném úchylovi“ a o tom, že by to měl později říct mámě. Máma. Tak by to možná mohl říct babče nebo Leovi, protože ti byli z rodiny a rodina se o vás vždycky postará. Přál si, aby tu byla Kiara, místo aby běhala po Guatemale a pomáhala tamním lidem, protože ta byla nejstarší a nejmilejší a jeho oblíbenkyně, a taky mu vždycky rozuměla víc než ostatní. Velké kovové dveře zabzučely a Vychrtlý a Svalnatec ho jimi strčili dovnitř. Uprostřed toho skladiště byla pěkná kancelář se stolem a diářem a stolečky, na kterých byly váhy, jako kdyby se tady vážila spousta věcí, a taky tam byl muž, co seděl za stolem a měl nohy na tom diáři. Jeho obličej byl obrovský. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276853