7. KAPITOLA
J
oros na ten sklep neměl nijak dobré vzpomínky. Když byl ještě malý, jedna z jeho sester ho do něj zavřela a její zlý smích znějící z druhé strany padacích dveří byl hlasitější než jeho zoufalé prosby a bušení. Když byl o něco větší, strávil v něm dokonce celou noc. Ne proto, že by ho tam zase někdo zamkl, ale prostě aby sám sobě dokázal, že to zvládne. To místo ho už neděsilo, ale to ještě neznamenalo, že se mu tady mělo nějak líbit. Na druhou stranu nemohl popřít zjevný fakt, že to bylo to nejbezpečnější místo v celém domě. Navíc dost velké na to, aby se do něj pohodlně vešla Kápo i její zástupkyně, ta odporná Tara. A s nimi ještě tucet Pěstí a Nožů, kteří se starali o jejich bezpečnost. Bylo tu dost prostoru, aby se sem všichni bez problémů vešli, ale zase ne tolik, aby se tu kněz, v tuhle chvíli opřený o zeM a s rukama svázanýma za zády, začal cítit malý a ztracený. Stejně tu ale panovala ponurá atmosféra, kterou dobře podtrhovaly tu a tam rostoucí houby. Nebylo jich dost na to, aby si myslel, že je sem Sharra nechala vysázet přesně za tímhle účelem, ale přehlédnout je nemohl ani slepec. Anddyra s Arem nahnali do jednoho z rohů, když jim předtím pečlivě spoutali prsty, což na Jorose rozhodně udělalo dojem. Tihle lidi byli dost tupí na to, aby mágy označovali za černokněžníky… a současně o nich věděli dost na to, aby je dokázali efektivně vyřadit ze hry. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276851