Zajímavé však je, že po třiceti letech této politické změny je dost lidí, kteří jsou vývojem událostí zejména v posledních letech zklamáni. Dokonce i někteří aktéři sametové revoluce prý měli při cinkání klíči jiné představy o vytoužené svobodě, takže se vkrádá myšlenka, zda by se sametová revoluce neměla nazývat papírovou revolucí. Svádí k tomu skutečnost, že k předání moci ve státě došlo vlastně jenom podpisem nějakých smluv a personální změny se uskutečnily pouze na nejvyšších republikových postech. Za politická ani občanská příkoří nebyl nikdo potrestán, tajní agenti státní bezpečnosti přešli do sféry peněžnictví, a privatizace umožnila bleskové zbohatnutí bývalých funkcionářů, kteří jediní měli dost peněz. Lidu obecnému byla předhozena kuponová privatizace, která sice někomu nějaké peníze přinesla, ale jenom pár zasvěcenců z ní opravdu zbohatlo. Přitom zkušenosti z historie praví, že KAŽDÉ RYCHLÉ ZBOHATNUTÍ JE PODEZŘELÉ. Bývalí komunisté, mezi nimiž ovšem bylo i dost těch, kteří jenom byli „u komunistů“, se rozptýlili do celého politického spektra, což lze parafrázovat úvahou voliče „budu volit komunisty, jenom nevím v jaké politické straně“. To však neznamená, že všichni komunisté jsou špatní, Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276843
někteří jsou možná lepší než notoričtí „převlékači kabátů“, kterých je v politice víc než dost. Mezi obdobím totality a současnou demokracií u nás existuje dokonce určitá paralela. Za totality prokazatelně fungoval systém podle „teorie průšvihu.“ Když se někdo dopustil nějaké nedomyšlenosti, byl to pro něho odrazový můstek do lukrativní funkce: „Budeš ředitelem, ale pokud nebudeš skákat, jak my budeme pískat, půjdeš za katr.“ Dnes některé politické strany si vytypují kandidáta, kterému zaručí zvolení do vysoké funkce, ale současně mu dají podepsat jeho abdikaci, která se potom může v případě neplnění stranických pokynů kdykoliv uskutečnit. Proč asi je u nás abdikace politiků tak častá? Specifikem české politické scény je skutečnost, že do funkcí se hrne kromě několika výjimek většina kandidátů z finančních důvodů, protože CO JE DOMA, TO SE POČÍTÁ. Proto také hodně našich politiků SEDÍ NA DVOU ŽIDLÍCH, někteří dokonce na několika židlích. Je docela běžné, že poslanec parlamentu má ještě funkce ve svém kraji nebo i ve svém městě, ministři ve vládě jsou většinou také poslanci a každý je za každou funkci honorován. Stát dělá velikou chybu, že politické strany financuje, podle výsledků voleb je dotuje Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276843
a tím nepřímo podporuje nepravosti, které se při volbách dějí. V souboji o každý hlas strany voliče uplácejí, a někde se výsledky voleb i falšují. Kdyby stát politické strany nefinancoval, rozhodně by se jejich počet omezil, což by nebylo na škodu, protože programy všech partají jsou skoro stejné, politici by více respektovali vůli občanů a uvědomili by si, že ŽÁDNÝ STROM NEROSTE DO NEBE. Velice nemorální a odsouzeníhodné jsou hašteřivé půtky politiků a poslanců, mnohdy i na půdě parlamentu, mnozí si vykládají svobodu slova jako svolení urážet i prezidenta republiky. Každý by si ale měl uvědomit, že KDO HÁŽE BLÁTEM, SÁM SE UMAŽE. V současné době dochází ke slučování ministerstev, takže teoreticky by se měly nějaké státní peníze ušetřit. Spíše ale asi dojde jenom k přesunu dvojích platů do jedněch kapes. Na ministerstvech vládne korupce, a neschopnost některých úředníků stojí stát velké peníze. Někdy nejde o neschopnost, ale naopak o velkou schopnost utrácet stání peníze podle známého Z CIZÍHO KREV NETEČE. Tento nešvar bohužel bují i ve všech státních podnicích, odstrašujícím příkladem je Česká pošta s miliony ze státní dotace. Osobní zainteresovanost je zřejmě pro Ukázka elektronické knihy