„Co ti říkají jména Monika a Martina Charouzovy odnaproti, he?“ „Ty dvě sestry? Ta dvojčata?“ dělá ze sebe Arnošt mladší úplného blbce. Do Arnošta staršího jako když střelí: „Takže ty se budeš ještě přetvařovat a dělat ze mě vola, ty zmetku? Jak jsi s nimi prožil Vánoce? To se mi ani nepochlubíš?“ „A co jako, tati? Jaké Vánoce?“ tváří se nezdárný syn, jako by si úporně a marně snažil vzpomenout. „Však ty dobře víš, ty bejku – co jako! Dnes u mě byl jejich otec. Víš ty vůbec, co je nového?“ „No a co by mělo být nového – tak normálně, ne?“ „Já ti dám, že normálně! A to víš, ty hňupe, že jsou obě v jiném stavu? To je snad normální? Jsi snad nějaký arabský emír nebo turecký paša, aby sis mohl vydržovat harém? A vůbec, to sis nemohl dát pozor, ty-ty… Bože pomoz mi, protože já už pro toho hňupa blbého nemám žádný název!“ zařval podplukovník v záloze Arnošt starší, než nadobro oněměl.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276833