„Tak proto tady tak dlouho nebyl,“ došlo jí. Když doběhli zpět před její dům, zastavili se. „Jak často běháš?“ zeptal se. „Každý den.“ „Takže zítra? Ve stejný čas?“ „Ano, zítra,“ odpověděla s úsměvem. Chodili společně běhat skoro každý den, pak přidali brusle a plavání. Bylo jim spolu dobře. Thomas vždy na dva týdny odjel do Paříže, zbytek měsíce se pak viděli každodenně. Karolína měla pocit, že spolu začnou co nejdřív chodit. Nedokázala ale začít vztah sama. Čekala, až se vyjádří on. „Jsem fakt ze staré školy,“ vyčítala si, „věřím, že první krok musí udělat muž. Je ale dvacáté první století. Podobné předsudky už dávno neplatí.“ Na Thomasovi bylo znát, že ho její přítomnost těší, snažil se s ní být co nejčastěji. Ale nikdy jí nedal ani pusu na rozloučenou. Karolíně to začalo být divné. Měla pocit, že mezi nimi stojí nějaká neviditelná bariéra. Netušila ale, co to může být. Ten neviditelný objekt, který se mezi nimi pořád vyskytoval, se právě slastně protahoval v luxusní posteli hotelu The Plaza v New Yorku. Eleonora byla na jedné ze svých cest. Tentokrát to byla trochu delší návštěva staré tety žijící New Yorku. Záminkou pro dlouhý pobyt byla nutnost vyřešit dědické záležitosti. To mohla zadat právníkům, rozhodně kvůli tomu nemusela do New Yorku cestovat. Ona se ale ve Vídni už neskonale nudila a musela někam vyrazit. Do
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276829